Příběh prvního olympijské maratonu
42195 číslo, které má u běžců velký respekt, zároveň je pro většinu z nich velkou výzvou. Maraton, královská běžecká disciplína při atletických soutěží. Při znovu zrození Olympijských her v roce 1896, které se konaly v Řecku, v Aténách, byl maraton na jejich programu. Spojila se tak olympijská myšlenka s antickou historií.
Jaký je příběh prvního olympijského maratonu?
Ahoj, zdravím vás! Tady Michal a vítám vás u dalšího dílu Sportigo Stories, kde se ponoříme do fascinujících příběhů a faktů ze světa sportu. Dnes vás vezmu zpátky v čase – k příběhu, který stál u zrodu jedné z nejikoničtějších disciplín atletiky: maratonu.
Jak ale vznikla tato královská atletická disciplína? Jak se z legend stal sportovní fenomén? Pojďme do Řecka, do roku 490 př. n. l., a odhalte se mnou kořeny maratonského běhu.
Řecká historie je opředena mnoha bájemi, legendami a mýtickými příběhy. Jedním z nich je i příběh maratonský, který byl inspirací pro běžeckou distanci, která v současnosti láká na start desetitisíce běžců po celém světě.
Zrod maratonu
Za všechno mohou vlastně Peršané, kteří napadli Řeky a chtěli dobýt Atény. Peršanů bylo celkem dost, když se roku 490 před naším letopočtem vylodili v Maratonské rovině. Šlo o téměř tři sta lodí plných vojáků a koní. Poměr sil byl 25 000 Peršanů proti 10 000 Atéňanům. A teď: co s tím?
Zde do událostí vstupuje posel Feidippides (někdy také nazýván Fillipides). Posel byl vyslán z Atén do Sparty, aby přivedl posily. Běžel tedy 240 km tam a 240 zpátky. Na počest tohoto běhu se běhá slavný ultra závod Spartathlon. Bohužel Sparťané nemohli, slavili náboženský svátek.
Nicméně Atéňané si s Peršany poradili. Díky lsti a velké odvaze zvítězili. Zde se znovuobjevuje posel Feidippides, který údajně běžel z Maratonu do Athén, což je trasa dlouhá cca 40 km, a zvěstoval tam vítězství. Po vyřízení zprávy prý zkolaboval a zemřel.
Obraz Pheidippida, když podal v Aténách zprávu o řeckém vítězství nad Peršany v bitvě u Marathonu.— autor: Luc-Olivier Merson (1869)
Všechny ty Feidippidesovi výkony jsou ale spíše na pomezí pověstí a bájí než pravdy. Běžečtí poslové byli v té době běžný, ale první konkrétní záznamy o Feidippidesovi jsou až od spisovatele Luciana a ten žil v letech 120-200 již našeho letopočtu, tedy téměř 600 let po bitvě. Zpráva se ale uchytila a už se šířila dál. Ať již to bylo tak nebo onak, zrodil se díky Feidippidesovi závod, královská atletická disciplína, maraton.
1896, první olympijský maraton
Když Pierre de Coubertin a jeho „tým“ prosadili a začali s organizací a obnovou olympijských her a celé olympijské myšlenky, což je mimochodem velmi zajímavý příběh, ale o tom až jindy, hráli staré řecké báje a zejména úcta k Antice velkou roli. První novodobé olympijské hry se v roce 1896 konali v Řecku.
V Coubertinově týmu byl také Michel Bréal, velký obdivovatel řecké minulosti. Ten znal většinu bájí, které po Řecku kolovali a příběh o poslovi, který zvěstoval vítězství a sám poté zemřel. Jeho hrdinství bylo ideální inspirací. Navrhl běh na jeho počest jako zkoušku vůle s nádechem dějin.
Nápad na závod na přibližně čtyřiceti kilometrové trase z Maratonu do Atén na nově vybudovaný olympijský stadión, a spojení s tímto, řekněme bájným příběhem, přijali v Řecku za své a s velkým nadšením. Zrodil se maratonský závod. Sice neměl přesně 42,195 km jako má maraton dnes, ale jen 39 kilometrů, to přišlo až později, konkrétně od olympiády v Londýně v roce 1908, ale to nikomu nevadilo, legenda znovu ožila.
Stateční běžci se vydají po stopách legendárního posla a budou zvěstovat, tentokrát ne vítězství, ale lidskou vůli a vytrvalost. Došlo ke spojení slavné antické historie a novodobých olympijských her.
Průběh prvního olympijského maratonu
„Potřebujete ještě něco?“
„Přineste nám více vína, pane starosto.“
Poté, co 18 účastníků prvního olympijského maratonu přivezli v předvečer závodu z Athén do vesnice Maratón. Starosta vesnice je přivítal a pohostil. Sedánek trval až dlouho do noci.
Ráno se všichni začali připravovat na závod, v jedenáct byla společná snídaně, či jak to nazvat, kde se podávala pro každého 2 piva a mléko. Zajímavá kombinace, co?
Ve dvě hodiny po poledni, 10. dubna 1896, zazněl startovní výstřel a třináct řeckých běžců, které doplňovali Němec, Francouz, Australan, Maďar a Američan se vydalo na trať.
Na trase se vytvořila kolona tvořena běžci, jezdci na kolech, pro každého běžce jeden. Dále vojáky na koních a lékaři na vozech. Okolo celé skoro čtyřiceti kilometrové trasy se tísnili tisíce diváků.
V čele závodu se usadili cizinci, domácí běžci se drželi hned za nimi. Asi v polovině trasy, ve vesnici Pikermi, byl ve vedení Francouz, za ním, již s výrazným odstupem, běželi Australan, Američan a Maďar. A kde zůstali Řekové?
S malým odstupem se drželi stále za nimi.
Dopředu se postupně probojovával Řek Spyridon Louis. Atlet, který se o slavné legendě běhu z Maratonu do Atén a o chystaném olympijském závodě dozvěděl z vyprávění generála, u kterého sloužil při vojenské službě. A šel si za svým snem, jak bychom dnes řekli. Po vojně začal s tréninkem a stále snil o běhu na olympiádě. Řekové uspořádali dva přípravné závody, v tom druhém, který byl jen 5 dní samotným olympijský závodem, byl Louis až pátý.
Jsme v půlce
V Pikermi si Louis lokl vína, které mu podal jeho otec a vydal se do stíhání vedoucí skupiny.
Čelo závodu se začalo postupně vyrovnávat. Kousek za Pikermi, ve vesnici Harvati, lehce za půlkou trasy, byl v čele stále Francouz Lermusiaux ( Lermijo) v čase 1:34, minutu za ním byl Australan Flack. Třetí, na tomto mezičasu, v čase 1:38 byl Američan Blake a hned za ním byli dva Řekové, Vasilakos a Louis.
Velmi rychlé tempo v úvodu závodu, teplo a únava si postupně vybíraly na závodních svou daň. Na třicátém druhém kilometru vzdal Francouz Albin Lermusiaux ( Lermijo) a také Američan Arthur Blake. Na chvilku se v čele závodu ocitl Edwin Flack z Austrálie, čerstvý olympijský vítěz běhů na 800 i 1 500 m, a největší favorit tohoto závodu, ale i on zanedlouho potom vzdává.
Příběh prvního olympijského maratonu v novodobých olympijských dějinách se dostává do závěrečné fáze. Kdo první vběhne na olympijský stadión?
Podle posla, který ve velkém předstihu přijel na koni do Atén, byl v čele Australan, ale jak se ukázalo, pravda byla jiná.
V cíli
Na stadiónu vybuchla radostná euforie, když v bráně objevil, bíle oblečen, ale zcela propocený Spyridon Louis. Tento řecký rolník a nosič vody, navázal na antické hrdiny. Poslední část trasy na stadionu s ním běžel i dav diváků a také dojatý řecký princ. Unavený běžec se musel ptát, kde je cíl, protože se v davu úplně ztrácel.
Louis doběhl do cíle v čase 2:58:50. a hned za cílem se vyčerpáním svalil na zem.
Po závodě dostal k občerstvení piškoty a mléko, stejně jako ostatních devět běžců, kteří první olympijský maraton dokončili. První tři místa v cíli patřila Řecku. První Louis. Druhý Charilaos Vasilakos dosáhl času 3:06:30 (3:06:03). Další v cíli byl Spyridon Velokas.
Senzace, na prvních třech místech Řekové! Dav jásá.
Nadšení ale trvalo jen chvilku.
Čtvrtý v cíli, maďarský závodník, který reprezentoval Rakousko – Uhersko Gyula Keller, podal protest. Řek Velokas se prý část cesty vezl na koňském povoze. Tento protest se ukázal jako oprávněný, Řek byl diskvalifikován a Maďar Gyula Keller se posunul na třetí místo časem 3:09:35 (3:06.35).
První olympijské hry tak měli svého hrdinu i svůj první větší skandál.
Různé zdroje uvádějí různé časy, hlavně u druhého a třetího místa, já zde cituji z knihy Dějiny běhání od Thora Gottase.
Po olympiádě se Spyridon Louis běhání a závodění dál nevěnoval a vrátil se ke své práci rolníka v rodné vesnice, kde vozil vodu pro svou vesnici, protože v jeho vesnici nebyl vodovod ani studna. Hodil se mu tak kůň a nový vůz, které dostal od krále jako odměnu za výhru na olympiádě.
Louis tak vlastně za svou běžeckou kariéru běžel jen dva oficiální závody, ten přípravný a ten olympijský. Ale nezapomnělo se na něj. V roce 1936 se dočkal velkého ocenění, když jako čestný host byl vlajkonošem řecké výpravy na Olympijských hrách v Berlíně.
První ženský olympijský maraton
Ženy si, bohužel, na svůj první olympijský maratonský závod a příběh musely počkat. Ženský maraton se poprvé běžel na olympiádě až v roce 1984, a to na Letních olympijských hrách v Los Angeles. Zvítězila Joana Benoitová z USA s časem 2 hodiny, 24 minut a 52 sekund.
Joan Benoit, USA, 1984
Emil Zátopek
Českou maratonskou legendou je Emil Zátopek, který vyhrál olympijský maraton v Helsinkách v roce 1952 v čase 2:23:03 (běžel jej tehdy poprvé v životě); v roce 1956 v Melbourne byl šestý.
Jsme na konci roku 2024 a aktuální světové rekordu v maratonu jsou:
8.10.2023, Chicago, Kevin Kiptun /Keňa/ – 2:00:35
13.10.2024, Chicago, Ruth CHEPNGETICH/Keňa/ – 2:09:56
Mapa prvního olympijského maratonu, 1896
Řeckou tradici, báje a pověsti, připomněly samozřejmě i olympijské hry v roce 2004, které se také konaly opět v Řecku. Maraton pořádaný na Letních olympijských hrách v roce 2004 se běžel na původní trati z Marathónu do Athén, jen byl lehce prodloužen na klasických 42,195 km se zakončením na Panathénském stadionu, dějišti Olympijských her v roce 1896.
Byla v tom velká symbolika a znamení úcty k zakladatelům olympijské myšlenky, nejen těm z roku 1896, ale i těm z antického období.
Doufám, že vás tento příběh inspiroval. Tak co, poběžíte svůj vlastní maraton? Díky, že jste dočetli, a těším se na vás u další epizody Sportigo Facts & Stories!
↑ Michel Jules Alfred Bréal
← Pierre de Coubertin
K doplnění příběhu ještě pár poznámek a hlavní osoby:
Michel Jules Alfred Bréal (26.3.1832 – 25.11.1915)
BRÉAL vyzval Pierra de COUBERTINA: „Pokud pojedete do Atén, mohl byste se pokusit zjistit, zda by se nedal zorganizovat běh na dlouhou trať z Marathonu do Pnyxu. To by zdůraznilo charakter antiky… Já osobně se hlásím o čest sponzorovat maratonskou trofej.“
Baron Pierre de Coubertin (1.1.1863 – 2.9.1937)
původním jménem Charles Pierre de Frédy byl francouzský pedagog a historik, silně ovlivněný anglosaskou kulturou, který se zasazoval zejména o zavedení sportu do francouzských škol. V této souvislosti se podílel na zrodu a rozvoji sportu ve Francii na konci devatenáctého století. Nejvíce je známý jako zakladatel moderních olympijských her.
V roce 1894 obnovil moderní olympijské hry a založil Mezinárodní olympijský výbor, jehož byl v letech 1896–1925 předsedou. V tomto období navrhl olympijské kruhy a v roce 1915 zřídil v Lausanne sídlo MOV, kde vytvořil muzeum a knihovnu. Zasadil se také o vznik zimních olympijských her, které se poprvé konaly v roce 1924 v Chamonix.
Pohár BRÉAL pro vítěze
Bréalův pohár je trofej udělená Spyridonu Louisovi, vítězi maratonu na prvních novodobých olympijských hrách konaných v Aténách v roce 1896.
Pohár, měří 15 cm, je vyroben z ryzího stříbra. Na zbývající ploše poháru byla reliéfní výzdoba zobrazující ptáky a vodní rostliny, o nichž bylo známo, že se ve starověku vyskytovaly v bažinaté krajině Marathonu. Tímto odkazem chtěl Breal dodat poháru symbolický význam a propojit antické olympijské hry s těmi moderními. Pohár dnes patří Nadaci Stavrose Niarchose, která jej získala v aukci pořádané 18. dubna 2012 aukční síní Christie’s v Londýně, které se zúčastnila delegace obce Amarousion, rodiště Spyrose Louise, a v aukci přihazovala. Pohár prodával vnuk Spyrose Louise, který má stejné jméno.
Data hlavních účastníků našeho maratonského příběhu
Spyridon Louis (12.1.1873 – 26.3.1940), Řecko
Albin Georges Lermusiaux (9.8.1874 – 20.1.1940), Francie
Edwin Harold Flack (5.10.1873 – 10.1.1935), Austrálie
Arthur Charles „Skipper“ Blake (26.1.1872 – 23.10.1944), USA
Gyula Richárd Kellner (11.4.1871– 28.7.1940), Maďar – Rakousko Uhersko
Zdroje:
kniha Dějiny Běhání – Thor Gottas, Premedia Group, Bratislava, 2013
wikipedia
Foto: wikimedia, AI.
