„… nedaří se mi splnit 4x4x48, (running challenge) nechceš si to dát nějak přes víkend společně? Začít v pátek ve dvě a ukončit to v neděli, abychom byli ready na pondělí?“
Ve středu mi přišla zpráva od dcery. To přeci nešlo odmítnout. Původní víkendové plány škrtnuté, a rychle a nečekaně se zrodil nový: Každé čtyři hodiny vyběhnout na pár kilometrů. To bude brnkačka, ne?
4x4x48 challenge
Každé 4 hodiny uběhnout 4 míle (6,404 km ) a to vše opakovat po 48 hodin. Za dva dny uběhnout 48 mil (76,848 km).
A může za to, v dobrém samozřejmě, David Goggins. Shodou náhod jsme se termínově trefili i do jeho každoroční výzvy. Více info zde: David Goggins 4x4x48 Challenge, gogginschallenge.com
Jdeme na to
Na první pohled to vypadá celkem jednoduše. Vystartuješ, uběhneš šest a půl kiláku a jdeš si na tři hoďky odpočinou. Jednou, dvakrát za sebou možná ano, ale pak se to začíná nabalovat, a navíc přijde noc. A navíc, druhý den to samé. Musíš si celkem 12krát obléct kecky a vyběhnout.
My jsme s Bárou vystartovali v pátek ve dvě odpoledne. Tím byly dány časy startů do našich běhacích kol: 14, 18, 22, 02, 06 a 10 hod, a druhý den od dvou znovu, to samé dokola.
Většinou se tento typ výzev běhá na jednou změřeném a vyznačeném okruhu. Já jsem jich od středy narychlo pár, nad mapou města, vymyslel. Až samotný běh a měření na hodinkách vždy ukázali, kolik předpokládaný okruh ve skutečnosti měl. Ne vždy se na poprvé povedlo trefit 6,4 km a vypínat hodinky dva bloky od baráku je taky blbost, takže jsme nakonec naběhali o trochu víc.
Průběh byl celkem poklidný a očekávaný: Přes den dobrý a v noci se nám nechtělo. Celý víkend byl tak ve znamení běhání, jídla a sušícího se prádla po topeních. Nevěřili byste, jak jednomu vyhládne.
Noční vstávání není zrovna příjemné, a navíc když venku mrzne, že jo? Ale kousli jsme se.
No, moc se toho nenaspalo. Nejde to. Běžíš, zpotíš se, seš rozhicovaný. Tělo pulsuje, to nejde hned vypnout a usnout. A až už už zabereš a zdá se ti, třeba o …, ale to už zvoní budík: Halo, další kolo, příprav se na start.
Přes den jsme se v sobotu snažili i mezi jednotlivými koly něco udělat, Báře se povedl krásný dort pro babičku na oslavu narozenin.
Únava se postupně stupňovala, druhou noc už nás trochu, tedy spíše dost, opustilo nadšení. A když jsme se vraceli stejnou ulicí k domovu, jako v předešlém okruhu, tak „Sakra, ještě ten blbej mostek, pak okolo toho posxxnýho bagru ..“ a jsme byli rádi, že už budeme zase chvilku ležet.
S ranním nedělním sluníčkem a vidinou posledních dvou okruhů, nálada zase poskočila do kladných hodnot. A poslední okruh byl za odměnu. Doma už byly také rádi, že s tím dáme pokoj.
Když se na to zpětně podívám, tak to vše proběhlo celkem v poklidu bez většího zádrhelu nebo zranění. Nohy bolely, ne že ne, ale šlo to.
Nejtěžší je znovu vyběhnout
Na tomto typu běžeckých výzev je nejtěžší, vždy znovu po pauze vyběhnout. Poprvé, podruhé to jde, ale u další kol je start těžší a těžší.
Okruh to není nějak dlouhý a po doběhu je relativně dost času na odpočinkem, ale kilometry se postupně na sčítávají a odpočinek je spíše na škodu. Jen si to představ, jak těm svalům musí být: Doběhneš, dáš jim pokyn, aby odpočívaly, a jen začnou, je tu pokyn běž. Postupně z toho zblbnou a už moc neregenerují. Nohy, nožičky bolí, únava stoupá.
Pokud to budeš někdy zkoušet, tak se zaměř právě na regeneraci. Po každém okruhu a před každým startem se vyválej na válci, celkem to pomáhá, plus přidej tvé oblíbené cvičení nebo co to vlastně děláš a samozřejmě si dobře rozvrhni jídlo.
U této výzvy dáš za víkend skoro dva maratony, takže pěkný přírůstek do kilometrové banky, a to mají běžecké aplikace rády. Tempo a rychlost při tom asi moc nenatrénuješ, ale co si vyzkoušíš, je tvá odolnost, zarputilost, prostě hlava, protože nejtěžší je znovu se rozeběhnout.
Naše statistika
- 12 kol
- 79,44 km (můžeš si to vše prohlédnout v app Strava)
Jooo, dali jsme to!
Mám z toho velkou radost a velký respekt k výkonu, který Bára s přehledem a lehkostí předvedla. Čeká ji velká osobní běžecká výzva na konci března a myslím, že je velmi dobře připravená.
