„Pěkná mlha, co?“ Zahajuji konverzaci s pánem, který kasíruje parkovné na Smědavě a rozhlížím se po mlíku, které nás obklopuje. I přesto se parkoviště rychle zaplňuje.
„Ráno to bylo ještě horší.“
Aha, tak ráno, a co je teď v deset. Já se na ty hory nikdy nedostanu včas, a to jsem se dnes tak snažil a vstával už v sedm.
Parkoviště zaplacené, vyrážím na svou dnešní trasu po Jizerských horách. Mlha se snad rychle rozpustí. Chci se podívat na Polední kameny, Frýdlantské cimbuří a proběhnout hřebenovku od Hřebínku až ke Knajpě. Zároveň jsem chtěl i něco nafilmovat.
Trasa
Start a cíl – parkoviště Smědava (placené 100 Kč/den) – po červené k Rozcestí Paulova paseka – žlutá, směr Polední kameny – žlutá, Frýdlantské cimbuří – po žluté, dolu k rozcestí Pod Frýdlantským cimbuřím – po zelené, Kozí stezka, směrem nahoru k Rozcestí Nad Černým potokem – po žluté k vodopádu Velký Štolpich – a dál až k rozcestí Pod vodopády – po zelené, směr Hřebínek – Hřebínek – po žluté k rozcestí Pod Ptačími kupami – po červené přes Ptačí kupy a Holubník – na rozcestí Sedlo Holubníku napojení na žlutou – po žluté přes Černou horu – od rozcestí Rozmezí po modré na Čihadla a dál ke Knajpě a po červené zpět na Smědavu.
Variantně možnost, asi dva km před cílem, je odbočka, na žlutou, na vrchol Jizery.
Mlha všude kolem nás
Je poslední červencová neděle, čeká nás horký letní den, alespoň podle předpovědi, zatím je mlha všeude kolem nás.
Běhu mlha nevadí, horší už je to s natáčením, a ještě horší s výhledy. První část trasy ze Smědavy na Polední kameny (1007 m) a k Frýdlantskému cimbuří běžím stále v mlze. Na Poledních kamenech totál mlha, výhled nula. Na cimbuří už se to zlepšuje, vítr mlhu žene pryč a sem tam se ukáže výhled dolů do údolí, na Bílý Potok a Hejnice.
Rychlý sestup dolů na Kozí stezku a znovu nahoru, mlha se stále více rozpouští. Počasí se zlepšuje, začínám potkávat stéle více turistů. Míjím rozcestí Na Žďárku a U Tetřevích bud a běžím se dolu podívat na Vodopád Velký Štolpich.
Vodopád Velký Štolpich
Vodopád Velký Štolpich (zvaný také Černý Štolpich) je ve skutečnosti soustava vodopádů, které dohromady překonávají skalní stěnu vysokou 30 m. Nejvyšší vodopád je vysoký 4,5 m a voda s v něm spojuje v jeden proud.
A běžím stále níže, až k rozcestí Pod vodopády, zde ostrá levá na zelenou a směr Hřebínek. Krásná cesta jizerskými bučinami.
Hřebínek už je obležen turisty. Proč vlastně musí všichni, ať již pěšky nebo na kole, pít pořád to pivo? A nemyslím nealko, aby bylo jasno. Klobásy voní. Vidím i cigaretu. Proč vlastně lidi kouří v lese?
Běžím dál, pod Ptačí kupy a lesem, místy krkolomnou stezkou, nahoru po hřebenovce. Tuto stezku od rozcestí Pod Ptačími kupami, přes Ptačí kupy (1013 m) a dál na Holubník (1071 m) po červené. A pak po navazující žluté na Černou horu (1085 m) a dolů k rozcestí Rozmezí, mám velmi rád.
Profilově to je po hřebenech mírná vlnovka, výše jmenované vrcholy jsou spíše ploché, na Ptačích kupách a Holubníku je shluk skal s vyhlídkami. Na Černé hoře vrchol poznáte jen podle cedule vedle stezky. Je to takové: Teď jdu nahoru a teď už jdu dolu. A ani si toho skoro nevšimnete. Cesta se vlní mezi skalkami a borůvčím (mimochodem, toto léto se v Jizerkách borůvek urodily kvanta). Záhy zase cesta vede po dřevěných chodnících zbudovaných přes místní louky.
Počasí se vybralo do modra, tak jsem si tu vrcholovku v Jizerkách parádně užil. Pak už jen po panelovce na Čihadla a ke Knajpě, legendárnímu kiosku Jizerských hor. A poslední tři kilometry na parkoviště. Odbočku na Jizeru dnes míjím, nechám si ji na někdy jindy.
Byl to velmi povedený výběh po Jizerských horách. Nechte se inspirovat
#behejkopce
Více poznat, více zažít.