Brzké ranní vstávání, které moc nemusím, mě ale dnes nezastaví. Po dálnici na Prahu to sviští, i Praha je krásně průjezdná. V po sedmé registrace, v osm na startovní čáře. Je Apríl, první dubnový den, ale ten závod není žádný vtip, o který jsem se trochu pokusil v ranním tweetu s odkazem na Pražský půlmaraton běžící se ve stejný den.
Byl to závod se vším všudy, šlo o první ročník ultrazávodu Keltské slůně.
Video
Trasa
Organizátoři pro závodníky připravili velmi povedeně namotanou trasu. Vůbec jsem netušil, že v okolí Prahy se dá naběhat tolik kilometrů po trialových cestičkách. To vše doplněné cestami podél Vltavy.
Samozřejmě i nějaká silnice byla, ale to jen doplnilo pestrost celé trasy, která měřila 58 km. Odhad převýšení, podle propozic, byl okolo 1300 výškových metrů, ale v tomto mapy.cz trochu klamou. Co jsem koukal na záznamy závodníků po závodě do Stravy, tak se většina naměřila okolo necelých 1800 výškových metrů. Takže trasa byly pestrá i profilově. Některé kopce vysávaly sílu z nohou jako výkonný vysavač.
Průběh závodu
Start a cíl závodu byl na oválu školního hřiště u Základní školy Antonína Čermáka na Praze 6. Stejně tak i zázemí.
Rychlé předzávodní informace od pořadatelů a jde se na to. Startuje se přesně v osm, a tak hlavní pořadatel končí jeden svůj pokyn v půlce věty a dva, jedna a Start!
Proběhneme pár ulic, okolo Julisky a hurá na stezky do Šárky. Ta byla bahnitá, místy to bylo divoké, ostatně bláto, nás provázelo celou trasu a dost žralo energii. Navíc v sebězích to často ujelo nebo nebezpečně ustřelilo.
Přišlo mi, že jsem do závodu vlítl možná trochu moc rychle. Čelo mi stejně hned uteklo, peloton se roztrhal na několik malých skupinek. Pořadí se různě přesýpalo.
Hudbu do sluchátek jsem si nepouštěl, soustředil se na trasu na hodinkách, abych náhodou někde blbě neodbočil. Trasa byla značená, ale přeci jen, někde značení chybělo a já běžel pro mě v neznámé oblasti. Nějaké malé chybné odbočení potkalo dost závodníků, jak jsem se později dozvěděl, i já si zaběhl, ale nepředbíhejme.
Značení navíc museli organizátoři na poslední chvilku dodělávat, protože jin někdo velkou část odznačil. Jako, lidi proberte se, poslední dobou mi přijde, že když je třeba pomoci, většina otáčí hlavu, ale když se dá něco poškodil, někomu zkazit jeho práci a radost, tak se na to stojí ve frontě.
Ale rychle zpět na trasu. Horní Šárka – Dolní Šárka – Divoká Šárka – Vokovice – Džbán – Lysolaje, rychle to pod keckami ubíhá. Okolo Suchdola na Kozí hřbety. To už jsme někde v polovině. Skály na Kozích hřbetech a celá ta oblast je parádní, tam si určitě udělejte výlet.
Roztoky – Úholičky a v Řeži přes Vltavu a zpět ku Praze.
Pořád to jde, ale už to není tak svěží, první půlka byla rozhodně náročnější než ta druhá, kde se dalo více běžet, tempově běžet, ale na to už zase nebyly síly. Ne, že by ve druhé polovině nebyly kopce, byly a některé dost protivné, například od Vltavy do Klecan nebo od Vltavy do Čimic vysávali poslední zbytky sil, zde pomohl Maurten, tyhle gely opravdu skvěle fungují. Ale úseky proti proudu Vltavy po cyklostezce nebo poslední osm km po městě už bylo dost běžeckých.
z trasy, občerstvovačka na dohled, hurááá
Klecany – Čimice – Bohnice a už je vidět stověžaté centrum, seběh do Troji. Ano, tady jsem chybně odbočil. Celou trasu relativně v pohodě a poslední tři kilometry do cíle a já si zaběhnu. Přes Trojskou lávku, Císařský ostrov a Stromu zpět cíli.
V cíli se vítal potleskem každý závodník, báječná atmosféra a skvělá cílová bábovka a koláč. Byl jsem si přidat. Tu bábovku. Pokec s dalšími závodníky, gratulace těm na stupních vítězů (komplet výsledky zde). A hurá domů. Jak bych to zhodnotil? Použiji klišé: Unaven, ale spokojen.
Doma jsem byl na večeři, trasu závodu jsem zvládnul pod sedm hodin, což byl můj cíl, potkal pár nových běžeckých kamarádů, doufám, že se brzy potkáme. Takže ano, spokojenost.
První ročník závodu Keltské slůně se vydařil i pořadatelů, díky za to.
Myslím, že závod Keltské slůně si najde své pevné místo v běžecké termínovce a já ho mohu jen doporučit. A pro mimo pražské bude určitě příjemným zpestřením sezony a překvapením, jaké jsou v okolí Prahy krásné traily. Ostatně, na traily, které byly v první části tohoto závodu, se chystám zase v květnu, kdy se po tamějších stezkách běží ŠUTR.
Vybavení
Závod jsem odběhl v Hoka Speedgoat 5, vybavení a jídlo nesl v běžeckém batohu Instinct, vše mi měřily a cestu ukazovaly hodinky Polar Grit X.
Po cestě jsem konzumoval tyčinky Moonvalley a Maurten, gely Maurten a pár sladkých chuťovek na občerstvovačkách.
Ahoj, a zas někdy na stezce!
Mohlo by se hodit – moje tipy na vybavení
Doporučuji, osobně vyzkoušeno: www.trailpoint.cz
Trailpoint, běžecká speciálka: boty, oblečení, doplňky. Využijte slevový kupón ⇒S kódem „KUDRNA5“ máte slevu 5% a to platí i na věci v akci nebo ve slevách.
