YES. Your adventure begins now!
Vše začalo už 16.1.24, kdy mi dopoledne v 11:03 přistála v e-mailové schránce zpráva s předmětem: Results of the lottery for 2024 Dacia UTMB Mont-Blanc.
A v ní byl ten kouzelný, a pro mnoho běžců vytoužený, obrázek s velkým YES.
Uspěl jsem v loterii na jeden ze závodů finálového UTMB týdne v Chamonix. Na konci srpna si zaběhnu trasu OCC, 57 kilometrů s převýšením přes 3200 metrů.
Na sociálních sítích bylo ten den kolem poledne pořádně horko, jedna běžecká skupina se radovala ze svého Yes, druhá, bohužel, smutnila ze svého No.
„Sakra, já vlastně ještě musím zaplatit startovné a vymyslet ubytování,“ uvědomil jsem si vzápětí. Radost trochu pohasla, nastupují peníze.
Celou registraci a zaplacení startovného jsem dokončil dvacátého šestého ledna. Za startovné jsem, včetně různých poplatků, zaplatil 172,80 euro
Rada č.1: Běhaní je levný sport, ale jakmile začnete závodit, a navíc v zahraničí, leze to dost do peněz. Šetřete, založte speciální „obálku“, kam si budete odkládat na závody.
Vítejte na týdenní tripu, vítejte u cestopisu z dovolené v okolí Chamonix a závodu UTMB. Máte se na co těšit. My se také těšili a dopadlo to …. Čtěte a dozvíte se více.
Ubytování
Na Lavaredu v Dolomitech to byl trochu přepal, ale užili jsme si to. Jenže to jsme samozřejmě ještě v lednu nevěděli.
Jelikož nás se ženou čekali dva výjezdy, koncem června do Dolomit na zmiňované Lavaredo a koncem srpna pod Mont Blanc do Chamonix, lednové rozhodnutí bylo následující: Dolomity dáme v penzionu a Chamonix zkusíme více dobrodružně ve stanu, kempy tam jsou, tak proč, ne?
Dolomity dopadly skvěle, krásný penzion, snídaně, sice peněz jako želez, ale užili jsme si to.
Když jsem se jen tak nezávazně sem tam mrknul Booking, co se nabízí v Chamonix, šel jsem si rychle vsadit Eurojackpot. Levnější ubytování bylo rychle pryč a vše ostatní nám přišlo dost drahé za týdenní dovolenou.
Rada č.2: S výběrem ubytování neváhejte ani vteřinu, hned po každé registraci si zamluvte ubytko, podobně jsou na tom i ostatní a jdou po každém dostupném pokoji. Rezervujte si ubytování přes Booking.com nebo airbnb.cz, či jinou podobnou službu. Většinou se nemusí hned platit, ale rezervaci, a pokud se něco nepos .. ehm nepokazí, jistotu postele mít budete.
Nakonec vše ale dopadlo jinak, než byl původní plán. Na začátku srpna, asi tři týdny před odjezdem, jsem vyměkl. Stan ne. Co když tam přijedeme a kempy budou plné? A vlastně nemáme se stanováním ani žádné zkušenosti i některé vybavení chybí. Sakra, co s tím? Dva dny, dva večery, projíždíme příslušné apky a weby a hledáme nějaké ubytování, alespoň trochu v dobrém dosahu (cca dojezd do třiceti do Chamonix). No, co vám budu vyprávět, nervy to byly. Nakonec se ale zadařilo, a ulovili jsme jednu chatku. Relativně dobrá cena, základní vybavení, i wifi nabízeli.
Že zmiňuji tu wifi. Ano, počítal jsem, že budu dělat videa a posílat je na YouTube a přes data se mi to celé hnát nechtělo. A za druhé mě překvapilo, že to není vůbec standard. Moc chat ji, v cenové hladině, co jsme byli ochotni dát za ubytování, nenabízelo.
Chatu jsme rezervovali ve vesnici Demi Quartier u horského střediska Megeve, dojezd do Chamonix byl 35-40 minut.
A už nic nebránilo naší cestě do Chamonix a k UTMB. Nebo vlastně. Co mi to zase přišlo za e-mail?
Nároční pořadatelé
K tomu, abyste se vůbec mohli přihlásit na nějaký závod do Chamonix na finálový týden UTMB musíte sbírat stones na jimi daných závodech, já byl například pro 2 stones v loni v létě ve Slovinských Alpách a letos jsem připsal tři na Lavaredu, A také utmb body do svého „koeficientu“ tzv. UTMB Indexu. Podle těchto „bodování“ a stones máte otevřené možnosti k registraci na závody v rámci UTMB týdne. V podstatě jde o to, že vás nalákají na další závody ze série. Ano, za vším hledej peníze. A zároveň, díky tomu, že ty závody absolvujete, oni vědí, na co asi máte a k jakým závodům vás mohou pustit. (Podrobněji vysvětlím asi v nějakém dalším příspěvku).
Takže stones jsem měl, body také. Los vyšel. Zaplaceno mám. Co ještě chybí?
A zde začíná proud e-mailů od pořadatelů a plnění a vyplňování jejich formulářů a úkolů. Vše má sice svůj význam, ale celkově to byl dost otravné, obzvláště, když ne vždy to hned na první dobrou zafungovalo.
Zdravotní kurz
Na UTMB není potřeba, jako třeba na Lavaredo, potvrzený formulář od lékaře. Ale nic není zadarmo. Spolu s Fédération Française d’Athlétisme vytvořili asi čtvrt hodinový kurz složený ze čtyř videí, kde jsou vysvětlené zdravotní komplikace s ultra během a jak by měl být člověk zdráv, aby vše zvládnul, doplněné o praktické tipy.
Jednotlivá videa nejdou přeskočit, vše se musí celé shlédnout. Po shlédnutí je vygenerovaný jedinečný kód, který každá z účastníků zadá do své administrace. Podmínka, bez které tě nepustí na závod.
Autobus na start
Trasa, co běžím, tedy OCC, má start ve švýcarském Orsières. Na start, který je v 8:15 je třeba se nějak dopravit. Mohu jet vlastním autem nebo použít autobus ze Chamonix.
Se závodem jsou v okolí míst, kde jsou občerstvovačky a samozřejmě v okolí startu jednotlivých tras a po Chamonix, spojené různá dopravní omezení a možnosti k parkování. Proto volím bus.
Místo v autobusu je třeba si předem zamluvit a zase vše propojit s administrací. Autobus je pro závodníky bezplatný.
Čas registrace
UTMB je celkem mamutí akce, mnoho tras, tisíce běžců. Ale má vše perfektně zmáknutý, ostatně, nedělají to poprvé.
Jedna z nejdůležitějších věcí na každém závodu je vyzvednutí si startovního čísla. Zde jsou pro každý závod určené dny a časy (dvouhodinové bloky), kdy je možné si číslo vyzvednou. Každý závodník si tedy vybere svůj dvouhodinový blok, kdy si pro číslo přijde. Každý časový blok má omezenu kapacitu, organizátoři tak rozdělí a zregulují dav běžců chtivých své závodní číslo a nikde se netvoří zbytečné fronty.
I toto je nutné ještě v před odjezdem na samotný závod splnit a zase je vše zapsáno do administrace a přijde potvrzovací e-mail.
Pojištění
Další věcí, kterou musí každý závodník před startem doložit a uvést (propojit) se svou administrací (profilem) závodu, je, že máte sjednané odpovídající cestovní a zdravotní pojištění, a to včetně pojištěné zásahu horské služby, například vrtulníkem, v horách.
Toto si rozumný člověk sjednává před každým závodem, pokud nemá nějaké celoroční speciální pojištění, kde, již je závod v horách a s ním spojené riziko zahrnuté. Ale na UTMB to chtějí předem doložit. Vyplňuje se to přes on-line formulář (číslo pojistky, pojišťovna …) a prochází to jejich validací. Opět, bez toho vás nepustí dál.
Když je vše hotovo a do závodu zbývá pár dní, tak přijde poslední e-mail, kde jsou shrnuty všechny pokyny pro celý závod.
Cesta
Na cestu vyrážíme v sobotu podvečer, počasí je horké letní, klimatizace jede naplno, ale dá se to. Silnice jsou prázdné, kilometry rychle na tachometru přibývají. Na Rozvadově se loučíme Českou republikou a hurá na západ.
Zde první malá vsuvka k řidičům: Jediný řidič, který mě vyblikal za to, že jedu podle předpisů nebo se o to alespoň snažím, byl ten, který se mi lepil na zadek v jednom omezení na německé dálnici. Ano, po vyjetí z omezení mě hned předjel a měl … Ano, zase správně, měl českou SPZ.
Ke konci cesty po Německu, na jednom velkém restu, velkém parkovišti s benzínkou, shopem, restaurací, hygienickým zázemím, před půlnocí plánovaně zastavujeme, na pár hodin sklopíme sedačky a trochu se prospíme.
Rýnské vodopády
Snídaně, nějaká ta hygiena a jedeme dál, směr Švýcarsko. Zde je náš první cíl: Rýnské vodopády.
Jsou to největší vodopády (z hlediska vodnosti) v Evropě. Vodopády leží na horním Rýnu mezi obcemi Neuhausen am Rheinfall a Laufen-Uhwiesen, nedaleko města Schaffhausen v severní části Švýcarska.
Jsou 150 m široké a 23 m vysoké. V zimních měsících je průměrný průtok vody jen 250 m³/s, zatímco v létě se zvyšuje až na 700 m³/s. Maximální průtok 1250 m³/s byl naměřen v roce 1965, a nejnižší 95 m³/s v roce 1921.
Vodopády vznikly pravděpodobně v poslední době ledové, kdy nestabilní podloží a ledovce vykonaly své. Stáří je odhadováno na 14000–17000 let.
Tolik k vodopádům z wikipedie.
U vodopádů je mnoho parkovišť a mi přijeli hned po ránu, takže místa bylo dost, ale dole u řeky, u vodopádů, už to před desátou dost žilo, autobusy začaly navážet turisty a ti plnili přístaviště výletních lodí, které je poté po Rýnu dovezou až přímo doprostřed řeky pod vodopád.
My si vše prohlédli ze břehu. Síla vody je neuvěřitelná. Rýnské vodopády jsou krásný přírodní úkaz či div, rozhodně stojí za to, se u nich zastavit, jestli pojedete okolo.
A my už zase jedeme dál.
Zde následuje druhá malá vsuvka o dopravě: Švýcarsko má nižší rychlostní limity na dálnici a mimo město než u nás. 120 resp. 80 km, někdy je dálnice omezena na stovku. Mimo město jsou navíc dlouhé úseky, kde je plná čára. A další a další omezení. „Rychlý kluci“ od nás ze silnic, co si ráno před cestou, obrazně řečeno, stříknou decku dieselu do žíly, by byli ze švýcarských silnic asi brzy na větvi.
Za Bernem se vynořují první velké kopce. U Montreux míjíme východní cíp Ženevského jezera. U Martigny začínáme šplhat do kopců, krásnými serpetinami, které se ze začátku zařezávají do vinic, později do lesa a skal a míří do sedla Col de la Forclaz (1526 m), známého také z cyklistické Tour de France.
Přejedeme do Francie. Při sjezdu do údolí, se nám poprvé na chvilku v mracích ukáže zasněžený obrovský kopec. Je to Mont Blanc?
A už projíždíme Chamonix, ale nezastavujeme. My míříme dál až do vesnice Demi-Quartier u horského střediska Megeve, kde máme ubytování. Je to asi 40 minut jízdy od centra Chamonix.
Ubytování
Už na podruhé se nám povedlo trefit správnou chatu. Jsou si podobné jak vejce vejci. Hurá, jsem v cíli. A už jede komunikační smršť. Zapojeno je vše, co se hýbe a co vydává zvuky. Paní, co na nás čeká, anglicky nemluví, i když inzerátu bylo, že personál mluví anglicky, volá se majitelce, domlouvá se, ukazuje se. Ale klíč máme, střechu nad hlavou také a postel též.
„A heslo na wi-fi je jaké?“
„Wifi passport?“
„il n’y a pas de wifi“
Aha, v nabídce bylo, že wifi je, proto jsme také toto ubytování, při porovnání s dalšími dvěma zvolili.
Píšeme majitelce. Prý to zařídí. Skutečně, ještě před setměním přiváží malý wifi router. Jsme připojeni, já mohu dělat a posílat videa a budeme šetřit data.
Hele upřímně, ta kvalita signálu byla příšerná.
Rada č.3: čtěte recenze při výběru ubytování. My vše, bohužel řešili na poslední chvilku, vše bylo plné, a trochu ze zoufalství, jsme vybrali tuto chatku. V recenzích se nám podařilo později dohledat, že free wifi je jen trik. No, nám se povedlo vyloudit alespoň mobilní router.
Malá chatka má základní vybavení, spodní místnost s kuchyňkou a gaučem. Miniaturní koupelna a WC. Po velmi příkrých schodech je možné vylézt, ano spíše vylézt než vyjít do ložnice. Týden to tady vydržíme. Teď už s tím nic neuděláme. Na tohle nejsme moc nároční. Dokonce i ne s cela funkční sprchu opraví následující den.
První? Jelikož jsme cestu rozdělili do dvou dnů, tak vlastně je nutné říct první den a noc a druhý den je za námi.
Já se jdu ještě proběhnout po okolí. Venku je pod mrakem, kopce zakrývá mlha a mraky. A postupně se se vše halí do tmy.
Pondělí
Po neděli vždy přijde pondělí, je to takový neměnný kalendářní stereotyp. Po dlouhé cestě zase obvykle přijde den klidu. Nejsme moc na cestování zvyklí, a tak jsme raději zvolili na pondělí volný den. I počasí bylo na naší straně, hory jsou zahalené v mracích takové nijaké. A navíc nás nic nehnalo někam za konzumací zážitků.
Chceme si celý týden tady hlavně v poklidu užít, nechceme běhat od jedné lanovky k druhé.
Ty hory tady mají v sobě něco magického, jsou majestátné, ohromné, mohutné. Přijde mi, že lidé v takto velkých horách jsou jiní než my z nížin a měst. I když v Chamonix se, obrazně řečeno, válí eura doslova všude, to město žije turistickým byznysem, tak stejně je to jiné, něž v klasickém městě.
Plán: V poklidu a v klidu uděláme pěšmo výlet po okolí Megeve.
Plán odsouhlasen a proveden. Já si dal v podvečer i další krátký běh po okolí.
Jo, byli jsme už i v místním marketu. Dražší? Ano. Výběr všeho ale ohromný, až by se dalo s nadsázkou říct nežádoucí.
Úterý
Hurá jedeme na výlet, na kopec a mne čeká registrace. Nejdříve ale poklidná snídaně. Nikam přeci nespěcháme.
No, upřímně, dnes jsme si možná mohli trochu pospíšit, abychom toho stihli víc, ale zase na druhou stranu. I když jsme ušli o dva kilometry míň, než jsme původně chtěli, nic to neubralo na té kráse, kterou jsme mohli na kopci obdivovat.
Lanovkou jsme vyjeli ze Chamonix nahoru k La Flegere. Vylezli jsme z lanovky a pohlédli dolů na město. Na protější straně údolí jsme mohli postupně od střech domů ve městě očima stoupat výš a výš, až do míst, kde les přechází v holé skály a pak v ledovec, jehož jazyky se plazily po horách. A výš až k zasněženým vrcholkům, k těm nejvyšším v Evropě. Mont Blanc je nádherný kopec.
La Flegere bude mimochodem poslední občerstvovací stanice v mém čtvrtečním závodě.
Prozkoumali jsme okolí a udělali příjemný hiking po stezkách v okolí.
Pozdní odpoledne a my už jsme zase dole Chamonix. Od čtyř do šesti mám zamluvené časové okno, kdy si mám vyzvednout startovní balíček na můj závod.
Registrace
Registrace probíhala v hale vedle běžecké vesničky. Vše bylo velmi dobře zajištěno a zorganizováno.
Takže, když jsem se chtěl dostal do registrační haly z opačný strany, byl jsem vykázán a nasměrován správným směrem.
Samotná registrace byla velmi rychlá, dobrovolníci byli připraveni a byli velmi příjemní a ochotní. Po kontrole dokladu, že jsem to skutečně já, jsem postupně dostal pásku na ruku, obálku s číslem, čip na batoh a nakonec oficiální tričko závodu. A to bylo vše. Rychle a efektivně.
Středa
Poklidné ráno a hurá do Chamonix. Jedeme si prohlédnou město, a hlavně běžeckou vesničku plnou různých stánků a lákadel. Zkoumám a prohlížím a zároveň všem lákadlům odolávám. Jeden by čekal, že zde bude něco v nějaké akci, ale opak je pravdou, téměř vše se jede za plné ceny.
Novinek a různých zajímavých věcí pro běžce je zde přehršel. Prohlížím například nové Garmin Fenix 8, zrovna včera byl zahájen oficiálně jejich prodej. A hlavně zkouším mnoho a mnoho různých bot.
Sleduji, jak se jednotlivé značky prezentují. Prim samozřejmě hraje Hoka, jeden z hlavních sponzorů celého podniku, ale ani ostatní značky se neztrácejí. Zaujalo mne, jak se až diskrétně a nenápadně prezentovali značky jako Dynafit a Salomon, a naopak dost byly vidět, nově nastupují, čínské značky. Celkově, okolo čínských značek a čínských běžců byl docela šrumec. Nepřekvapila ani neúčast značky NNormal, ve které se angažuje Kilian Jornet, který, jak se ví, nemá s organizací stojící za UTMB zrovna dobré vztahy pro jejich ne zrovna košér obchodní aktivity.
Ten šrumec okolo celého závodu je neskutečný, celé Chamonix tím žije. Ta atmosféra je úžasná.
Jo a ještě jedna věc se mi krom báječně prožitého dne a zkoumání běžeckých novinek povedla. V davu se mi povedlo „ulovit“ Billy Younga, slavného amerického běžeckého youtubera a tvůrce. Příjemný chlapík a pro mne společná fotka na památku.
V podvečer si klusnu pár kilometrů pro aktivaci před závodem.
Večer je ve znamení velkého chystání a balení. Brzy ráno vyrážíme vstříc startu, tak si musím večer vše nachystat.
Čtvrtek, závodní den
Čtvrtek je den D naší dovolená v Chamonix a okolí. Závod OCC UTMB je zde, čeká mě 57 km a přes 3200 metrů převýšení.
Tím, že bydlíme asi 40 min od Chamonix, znamená to pro nás velmi brzké vstávání. Dáša mne veze do Chamonix na bus, který mne spolu dalšími běžci odveze na start. Můj bus startuje v 5:15.
Ale i přes velmi brzké vstávání si ráno dávám kávu a obligátní talíř ovesné kaše, jako před každým závodem.
V autobusu panuje ticho, někdo se ještě pokouší spát, někdo do sebe cpe něco k jídlu. Já zkouším obojí. Cesta do Orsières chvilku trvá, ale hodinu před startem jsme na místě. Z parkoviště je to asi kilák na start, v centru městečka už se to houfuje, ale atmosféra nehoustne, naopak, nálada je skvělá. Já se cítím skvěle, až jsem z toho trochu překvapen, protože formu jsme někde zapomněl a většinou cítím před závodem nervozitu.
Pozoruji předstartovní šum a mumraj. Nejvíce mne zaujal, jak už jsem zmínil u návštěvy běžecké vesničky, ten zájem o čínské běžce. Okolo každého čínského běžce jsou, jeden, většinou dva další lidi, kteří vše fotí a natáčí. Zajímavé.
A osmá hodina už odbila. Do startu chybí jen čtvrthodina. Dav se začíná řadit, dáli se to tak nazvat, ve startovní ulici.
Najednou je vše velmi rychlé. Three, two, one, go. Vše se dává do pohybu.
Běžíme uličkami města, trasa je lemovaná místními, atmosféra je velmi bouřlivá. První kilometry jsou velmi rychlé, kousek za městem, začíná stoupání a tam je pěkně vidět had závodníků vinoucí se po silničce. Mně připadá, že běžím rychle, ale na čele se asi letí, protože had se rychle natahuje. Startuji v první vlně a vepředu se ženou eliťáci.
Ze začátku se mi běží velmi dobře, vše jde podle plánu, který jsem si před závodem tak nějak sesumíroval v hlavě a mám cílový čas někde okolo devíti až devíti a půl závodních hodin.
Ani se nenaději a jsem v Champex, prvních 8 kilometrů závodu, 700 metrů převýšení a první občerstvovačka.
Po vyběhnutí z občerstvovacího stanu se běží po chodníku okolo krásného jezera. Stále jsem na tom dobře, dokážu vnímat krásu okolo, užívám si atmosféru. Zde už se pole běžců roztrhalo. Had běžců na stezce se rozdělil na malé skupinky a už jak jednotlivé korálky se kutálíme se stoupajícím tepem dolů z kopce a hned do dalšího kopce. Na řadě je totiž výstup do dvou tisíc. Po kterém následuje delší seběh do Trientu.
Blížíme se k půlce závodu a je tu Trient a další velká občerstvovačka, po níž nás čeká asi nejtěžší úsek na trase, dlouhý, místy prudký příkrý výstup na nejvyšší bod trasy, přes Les Grands na Col de Balme do 2200 metrů nad mořem.
Prudká dvoukilometrová pasáž, kdy se stezka kroutila jak divoký nebezpečný had mezi kameny, mě dostala. Blížil se třicátý kilometr, bylo po poledni a slunce mělo největší sílu. Nebylo se kam schovat. V kombinaci se stále stoupající stezkou to byl šíleně silný vysavač sil.
Sice jsem stále krok sun krok postupoval výš a dál, přesto jsem měl pocit, že stojím na místě.
U Les Grands bylo napajedlo, studená pitná voda. Každý se zastavil, doplňoval zásoby vody a zároveň se poléval. Krátké osvěžení, protože voda se odpařovala nesmírně rychle. Dal jsme si tam také kelímek vývaru, což byla vítaná změna oproti sladkým gelům, tyčinky už mi moc v tom horku nechutnali. Následoval úsek s velmi těžkým kamenitým terénem, moc běžet se nedalo, vůbec to neubývalo.
Zde, na tomto segmentu trasy z Trientu do Col de Balme, mezi 24 a 34kilometrem, vzaly za své všechny mé časové plány, měl jsem zde docela na mále. Pěkná krizička. Naštěstí se mi povedlo na občerstvovačce na Col de Balme relativně dobře z regenerovat, navíc následoval snadnější úsek se seběhem do údolí.
Nohy a tělo zase začalo fungovat a kilometry přibývaly trochu rychleji.
Po dlouhém seběhu jsem v Argentière. 44 kilometr, další občerstvovačka. Voda teče proudem, do lahví i na hlavy pro ochlazení. Já už zase celkem funguji. Užívám si závod, užívám si atmosféru závodu.
Nyní nás všechny, kdo si doplnil zásoby, čeká poslední velký kopec. Většinou se teď jde lesem, a jde se mi relativně dobře. Nepočítám to, ale mám pocit, že předcházím celkem dost lidí, to je dost motivující pro poslední úsek trasy. Chamonix už je sakra blízko, ale vyhráno zatím není. Ten kopec není zadarmo.
Ale už vidím horní stanici lanovky, už to tu poznávám, byli jsme zde v úterý na výletě. Le Flégere. Poslední vrchol na trase, poslední občerstvovačka a sedm kilometrů do Chamonix.
Sakra, ten seběh bolí. Je lepší se drápat do kopce než se po padesáti kilometrech snažit běžet z kopce, kličkovat po stezce a snažit se nevykloubit si kotník nebo nedej bože spadnout. Není to vůbec lehký terén. Pár lidí, co jsem do kopce předběhl, mi to teď vrací, ale také potkávám pár lidí, kterým několik kilometrů před cílem došlo a zvrací opřeni o strom.
Okolo stezky a na stezce se objevuje čím dál tím víc lidí. Chamonix prosvítá mezi stromy. Sakra, já to dám. Chamonix! Zamáčknu slzu. „Michale soustřeď se, ještě není konec!“
A už je tu speciálně pro závod postavená lávka přes silnici a jsme ve městě. Spolu s další spoluběžcem si společně zařveme Yessss!!!. Už běžíme podle řeky k centru města. Lidí okolo stále přibývá. Všichni fandí. Běžecká vesnička, rychle přes ulici a už je tu centrum města. Probíhat tím davem je něco tak úžasného.
Náměstí, dav je stále hustější a hlasitější. I když jsou ti nejrychlejší už čtyři hodiny v cíli, i nám ostatním z poloviny startovního pole, fandí neskutečný dav. Kousek před cílem se pozdravím s kamarády. Poslední zatáčka a už vidím kostel, modrý koberec na ulici, cílová brána. V euforii dělám těsně před cílem otočku a už protínám cílovou čáru.
Přes deset hodin jsem na tento moment myslel a těšil se. Znovu se zdravím s kamarády, a to už také v davu zahlédnu Dášu. Na to vítězné objetí jsem těšit celou dovolenou, je to můj největší fanoušek a zároveň největší opora.
Zpětně ty emoce ani neumím popsat, to se prostě musí zažít.
Dám si jedno pivo, popřeju kamarádů mnoho štěstí v jejich pátečním závodě, poběží CCC. A jedeme domů, respektive do chaty.
Nadšení se mnou i přes velkou únavu stále cloumá. Je to tam, dokázal jsem to. Zaběhl jsem závod ve finálovém týdnu UTMB, zaběhl jsem OCC UTMB, 57 km a 3200 m převýšení v čase přes deset hodin. Chtěl jsem tak o hodinu rychleji, ale na to už historie ptát nebude. Jsem prostě finisher. Info o výkonu zde> strava
Už jsem párkrát běžel dále a s více výškovými metry, ale závod s cílem v Chamonix je prostě hodně někde jinde a nebudeme si to teď kazit povídáním o firmě, která za tím vším stojí, to je na jiné a další povídání. Dnes je to zkrátka jen veliká radost a splněný sen.
Plňte si své sny. Jděte za nimi, proměňujte je ve skutečnost!
Pátek
A jedeme dál, nic nekončí, tedy jedeme na kopec a jedeme k přehradě Lac d’Emosson. Nohy jsou, trochu překvapivě, po včerejšku relativně v pohodě. Jako na nějaké dřepování nebo běhání do schodů to není, ale výlet zvládnu.
Lac d’Emosson
Velká přehrada, unikátní hydroelektrárna ve dvoutisících metrech nad mořem, nad švýcarským městečkem Finhaut.
Mimochodem, po silnici, která se krásně motá na kopec v nekonečných serpentinách, jede s námi také mnoho cyklistů. Je krásné počasí a oni do toho dupou, co to jde. Je zde totiž jeden výjezdů, kudy v historii jela Tour de France. Zde konkrétně šlo 17. etapu ročníku 2016, vyhrál zde Zakarin. Co je na tom ale ještě více fascinující, je, že nyní jsou tyhle legendární výjezdy značené, osazené cedulemi, kde kopec začíná, kde je cíl, jaký je profil kopce a značky jsou i po cestě nahoru. Dokonalá infrastruktura pro cyklisty. A oni ji velmi hojně využívají.
Ať již jsme nyní ve Francii nebo ve Švýcarsku, nebo na konci června v Dolomitech, jeli do nějakého kopce nebo významného sedla, šplhalo se spolu s námi nahoru mnoho cyklistů, a i celých skupin, a usilovali o zdolání příslušného kopce. Úžasné, neskutečné. A neskutečný nebyly jen jejich výkony, ale také chování řidičů v autech, kteří velmi často museli čekat, nebo jet velmi pomalu za cyklisty do kopce. Vše bylo ve velké ohleduplnosti, ve vzájemném respektu. Nikdo netroubil a troufám si tvrdit, že nikdo z řidičů nepoužil, v Česku tak oblíbené, osvěžení ostřikovači. Řidiči spořádaně objížděli cyklisty, kteří si často výjezdem do těch ikonických stoupání plnili své sportovní sny.
Ale rychle zpět k přehradě.
Jde o pěkně velkou vodní plochu, konkrétně 327 hektarů. Výška, v základech 45 metrů široké hráze, je 180 metrů. Hráz má délku 560 metrů. To vše drží neuvěřitelnou masu vody 227,000,000 m3.
Celé to vodní dílo, přečerpávající hydroelektrárna, je unikátní. Kompletní info najdete zde: emosson.ch
Výlet se povedl, počasí bylo opět nádherné, přírodní scenérie a výhledy byly náramné. Zbožňuji, když dílo člověka dokáže využít přírodní divy a živly, a zároveň se k přírodě chová s respektem.
Další věc, která mne zaujala, byla téměř dokonalá turistická infrastruktura a čisto. Ano, všude bylo čisto, nikde žádné odpadky. A je prostě skvělé, jak je pro turisty vše, jak bych tak řekl připraveno. I ve dvoutisících metrech je parkoviště a čisté toalety, překvapivě vše zdarma.
Pokud pojedete okolo, stojí za to sem vyjet a rozhlédnout se po okolí. Kdo chce udělat i nějaký delší hiking, také má možnost. V okolí přehrady je mnoho turistických cest a velké kopce.
Večer jsem ještě zajel nasát atmosféru hlavního závodu UTMB do Saint-Gervais-les-Bains, kde byla druhá občerstvovačka na nejdelší 170kilometrové trase. Připomnělo mi to záběry z Tour de France, když při průjezdu pelotonu tím jednotlivá města žijí. Zde to tedy žilo. Náměstí bylo zaplněné, zahrádky před kavárnami a restauracemi přetékaly, místní bubenická skupina předváděla velkou show, okolo trasy byly plné ulice. Atmosféra byla úžasná, elektrizující. Co se tedy bude dít zítra v Chamonix v cíli při doběhu nejlepších?
Sobota
Jedeme domů, balíme. Naposledy vyrazíme do místního obchodu a pořizujeme si velkou zásobu sýrů: Lednička v autě je rázem naplněná k prasknutí. Výborný kontraband.
Z chaty vyjíždíme v deset, ale přímo domů nejedeme, nákup jsem již zmínil, teď ještě pár slov a řádků o naší poslední zastávce v Chamonix. V Chamonix je totiž vyvrcholení UTMB, odpoledne dobíhají do cíle ti nejlepší na hlavní trase.
Do cílového prostoru přicházíme skoro přesně na čas. Nemohli jsme ve městě najít místo k zaparkování, ale povedlo a už se jsme také v davu. Cílová rovinka je již úplně zaplněná fanoušky, vmáčkneme se do davu necelých sto metrů před cílem.
Atmosféra má grády. První závodník se blíží k městu. Je to francouzský běžec Vincent Bouillard a to ještě více zvyšuje nadšení místních fanoušků.
Už je ve městě, běží podle řeky … Vše se dá sledovat na velkoplošné obrazovce v cílovém prostoru, zároveň každý druhý fanoušek má v ruce mobil a sleduje live přenos přímo na webu pořadatele, skoro jak Tour de France.
A je tu posledních pár stovek metrů, dav v cílové rovince řve nadšením, hlasatel se dostává do extáze. Vincent míjí sochu Michel Passarda na náměstí Place de la Tounoubre. O pár metrů dál ho ulička v davu nasměruje k sousoší Horace Bénédict de Saussure et Jacques Balmat. Poslední zatáčka, dav řve nadšením, modrátor si hlas může vykřičet, vše doplňují tóny Conquest of paradise od Vangelise, hymny UTMB.
Vincent Bouillard protíná cíl v čase 19:54:23. Za ním další. Baptiste Chassagne (Francie) – 20:22:45, Joaquín López (Ekvádor) – 20:26:22 a Hannes Namberger (Německo) za 20:31:54
Obrovské ovace sklidil pátý v cíli Ludovic Pommeret, francouzská ultratrailová legenda s časem o hodinu a pár minut horší než vítěz.
My čekáme ještě na první ženu v cíli. Tou se stává Američanka Katie Schide, celkově třináctá, navíc časem 22:09:31 vytvořila nový ženský rekord trasy.
Fanoušci vítají v cíli další a další běžce. My se ještě ohlídneme nahoru nad střechy domů, na bílou kopuly na vrcholku Mont Blancu. Zajdeme na parkoviště pro auto a hurá domů, směr Švýcarsko, Německo a Česko. Díky Chamonix.
Cesta domů
„Pojedeme přes Švýcarsko trochu jinudy, abychom si prohlédli ještě nějaké kopce, jo?“
„Proč ne, ještě pár hodin bude snad světlo.“
Zadám cestu do navigace, ne nahoru na Bern, ale na východ na Sion a dál mezi kopce. Do Německa přejedeme kousek za Bregenzem. Nezkoumal jsem kudy přesně pojedeme a co uvidíme, jen bylo vidět, že pojedeme mezi kopci. Osud nás povede. O to větší překvapení bylo, co vše jsme, než setmělo, viděli.
Projížděli jsme krásné vesničky, a nakonec se šplhali v serpentinách přes dva průsmyky.
Furkapass, kde jsme po cestě viděli vodopády na řece Rotten a světoznámý hotel Furka Belvedere v jedné ze zatáček. Když jsme začali sjíždět dolů, na hory padla tma. Cesta dolů, plná zatáček po úzké silnici, byla celkem dobrodružná. Přes tmu nebyly vidět okolní kopce, ale strž vedle silnici jsme vnímali dost silně.
Pak jsme si ještě dali Oberalppass nad městečkem Andermat. Pak už dál tmou přes Chur, okolo Vaduzu a za Bregenzem přejíždíme do Německa, kde to na jednom větším restu pro dnešek ukončíme. Na pár hodin se v autě natáhneme. Načerpáme sílu na poslední úsek z naší tras.
Že jsme v Čechách šlo poznat nejen podle značky u dálnice, ale také podle neskutečnému nepořádku, až bordelu na Rozvadově. Rychle okolo Plzně, přes Prahu, která je velmi dobře průjezdná a na oběd jsme doma.
Zde končí příběh jednoho splněného snu, náročného závodu, velmi povedené dovolené a nádherných hor.
Jaj, to byl týden. To byla dovolená. Díky Dáše za všechnu podporu při běhání. Byla to velmi povedená dovolená. Nádhera střídala krásu, a paráda se mísila s okouzlením. Ty kopce a zážitky v nás zůstanou, stejně tak ne zrovna kladné hodnocení na bookingu pro naše ubytovatele. Ale ani tu chybu při výběru ubytování neberu negativně, myslím, že jsme se už z toho poučili a příště si dáme větší pozor, a hlavně to nebude výběr na poslední chvilku. I když? Znáte mě 🙂
Díky všem, kteří článek prolítli až sem na úplný závěr. Užívejte si, plňte si své sny a ahoj.
Podívejte se můj Youtube kanál, kde najdete několik vlogů z celého týdne v Chamonix, včetně závodu OCC UTMB.
