Violík, Vysoké kolo a Sněžné jámy z polské strany
Ta stezka mě již velmi dlouho lákala. Krásná turistická trasa Rozdroże Izerskie – Pielgrzymy, na polské straně Krkonoš.
Mě zajímala část od Tvarožníku až po rozcestí Pod Velkým Šišákem. Již jsem to mnoho krát plánoval. Chtěl jsem vidět tuto část Krkonoš z polské strany, vidět, jak vypadá Violík, Vysoké kolo a Sněžné jámy zespoda, chtěl jsem si prohlédnou jezera u Sněžných jam.
Výlet se podařil, ta cesta stála za to. Určitě sem vyrazte a zkuste si stezku projít.
Turistická trasa Rozdroże Izerskie – Pielgrzymy
Vydal jsem se na běžecký trail z Horní Míseček a část stezky Rozdroże Izerskie – Pielgrzymy byla v plánu jako součást sobotní trasy.
Plán byl jasný. Z Míseček doběhnu k chatě Schronisko Szrenica, která trůní na vrcholu Szrenice ( 1361 m ). A po zelené proběhnu pod Sněžnými jámami a přes Marinovku a Labskou se dostanu zpět.
Jako dobrý, celkem to vyšlo, jen část této trasy nebyla běhací. Byla to právě ta část po zelené. O to více, to ale nádherná přírodní podívaná.
Trasa
Předpověď počasí slibovala nádherné podzimní, až letní počasí. Meteorologové to trefili. A v Krkonoších bylo plno. Před jedenáctou bylo na Horních Mísečkách plné parkoviště.
Vyrážím z Míseček směr Dvoračky, po zelené krasnou trasou pod Kotlem, po tzv. Krakonošově cestě. U Dvoreček nezastavuji, pouze zpomalím a stoupám po červené na vrcholky. Na rozcestí Labská louka uhýbám opět na zelenou, ta barva mne stále provází, směr Vosecká bouda. Odtud po žluté, opět do kopce, směr Polsko.
Vosecká bouda
Jde o turistickou trasu, běžet se zde moc nedá, tři zakopnutí krátce po sobě mne v tom rychle utvrdily. Stezka je kamenitý chodník. Kameny jsou na cestě spíše pohozené než nějak urovnané. Část pod Sněžnými jámami je hodně krkolomná. Profilově je to trochu nahoru dolů.
Sněžné jámy
Vrcholy Violík a Vysoké kolo vypadají při pohledu od Labské boudy jako takové uhlazené kopečky. Z polské strany jde většinou o strmé divoké svahy plné kamení.
Sněžné jámy a jejich ledovcová plesa jsou nádherné. Díky skvělému teplému počasí řada turistů se rozvalila na kamenech a užívala si nádherný podzim. Turistů bylo na stezce Rozdroże Izerskie – Pielgrzymy opravdu mnoho. Často se šlo ve štrůdl v řadě za sebou.
Sněžné jámy - mohutné ledovcové kotliny
Sněžné jámy tvoří Velká Sněžná jáma (Wielky Śnieżny Kocioł) a Malá Sněžná jáma (Mały Śnieżny Kocioł).
Dno Malého Sněžného kotle, jehož délka je asi 550 metrů a šířka 400 metrů, leží v nadmořské výšce 1 175 metrů. Velký Sněžný kotel dosahuje hloubky okolo 250 metrů a výška jeho stěn dosahuje 150 až 200 metrů.
Dno Velkého Sněžného kotle, jehož délka činí 800 metrů a šířka asi 600 metrů, leží v nadmořské výšce 1 245 metrů. Na jeho dně se nacházejí dvě malá ledovcová plesa nazvaná Śnieżne Stawki.
Na vrcholu Sněžných jam je budova vysílače a bývalého horského hotelu Wawel, která patří mezi významné dominanty zdejšího kraje.
Cesta zpět
Své putování polskou stezkou Rozdroże Izerskie – Pielgrzymy jsem ukončil na rozcestí Rozdrože pod Smielcem, po modré jsem vystoupal ke státní hranici a pokračoval dále Martinovce ( Martinově boudě ).
Martinovka
Horská chata Martinovka se nachází na hraničním hřebeni Krkonoš v nadmořské výšce 1288 metrů. V roce 1795 ji jako letní boudu postavil Martin Erlebach z Krausových bud. Původně určena pro chovatele krav. Chovatelství bylo postupně utlumeno. V roce 1879 ji Johan Lauer nechal přestavěl na skromný ubytovací hostinec, který se postupně rozrůstal až do dnešní podoby.
Musím říci, že Horní Mísečky se za poslední dva roky velmi změnily, vyrostli zde nové bytové domy, docela se mi líbí, jen stará budova Jilemnické chaty zůstala.
Sobotní výlet se velmi povedl, počasí bylo luxusní a nějaký výkon jsem snad také předvedl. Byl to takový krkonošský trojboj: trailrunning x trailwalking x skyrunning.
Bilance: 32,5 km a získaných 1400 výškových metrů.
Tepovka chvílemi na maximu, svaly na nohou mne zrovna moc nemilují a nadávají bolestí, ale stálo to za to!
Mapa trasy – zdroj: mapy.cz
