Ahoj hory!

V zimě jsem na hory nedostal. Ostuda, já vím. Nebyl čas a ani sněhové podmínky nebyly letošní zimu zrovna nejlepší. Nevadí, běhal jsem po trailech okolo našeho města nebo vyjel do Českého ráje, tomu naopak počasí přálo.

Nakonec do toho všeho hodil vidle Covid 19 a pandemie. Nikam se pořádně nesmělo, závody se zrušily, parkoviště byly zavřené. A tak jsem se pořádně do kopců dostal až koncem dubna na Ještěd. Samozřejmě mne lákalo i trochu výš, do Krkonoš.

Zde je krátký cestopis ze svátečního běžeckého výletu do Krkonoš.

Konečně jsem se dočkal ve sváteční pátek. Oslavit vítězství. Uráááááá. Plus jsem zapojil do běžeckého souboje Česko x Slovensko.

Předpověď počasí ideální. Nahoře, na vrcholcích, již sníh ze stezek prý dost slezl. Nebylo co řešit. Vyrazil jsem do Harrachova.

Plán byl jednoduchý

Plán byl jednoduchý. Vyběhnout ( dostat se ) nahoru k Mohyle Hanče a Vrbaty a nějak se dostat zpět, podle sil a aktuálního počasí.

Do Harrachova jsem přijel po jedenácté. Auto nechal na lehce se plnícím centrálním parkovišti a vyrazil, směr Rýžoviště a dál nahoru. Začala cesta na vrchol

Harrachov – Rýžoviště – rozcestí u Studenova – Ručičky – Dvoračky

U nás, okolo města, i po Českém ráji běhám převážně v terénu, kopcům se nevyhýbám, naopak. I na deseti kilometrovém výběhu udělám 180-250 výškových metrů. Ale hory jsou něco jiného. Už cesta po žluté z Rýžoviště, kdy se místy zvedala do prudkého stoupáku, pořádně rozpumpovala plíce a zahřála svaly na nohou. Rád bych se, i svém věku, dopracoval k tomu, abych tyto kopce zvládal lépe. Ale zatím to moc nejde, musel jsem střídat běh z chůzí. Ale to přijde 🙂

Při cestě ze Studenova mne předjel cyklista. Vrátil jsem mu to na nejbližším kopci, kdy si na vrcholu musel zastavit a pořádně nechat nohy odpočinout a plíce nabrat vzduch. To mi udělalo radost.

Dnešní cesta byla plánovaná jako běžecký výlet, v normálním tempu. Přesto jsem zbytečně nezahálel a stále se dral vpřed, tedy nahoru.

po červené ze Dvoraček, tam nahoru …

Dvoračky – Růžečina zahrádka – Harrachovy kameny – Mohyla Hanče a Vrbaty

Na Dvoračkách jsem snědl půlku pomeranče, kousl do banánu a pokračoval výš a výš. Počasí bylo nádherné, hory ukazovaly svou krásu. Ve vrcholových partiích byly na cestě ještě delší úseky pod sněhem.

Tempo se rozmělnilo. Pohyb na sněhu nebyl nic moc, párkrát to pěkně sklouzlo. Také jsem pár krát na chvilku zastavil kvůli focení, zkrátka nešlo odolat. Proto tyto běžecké výlety dělám.

Jde o ten prožitek, spojení pohybu a přírody.

Na náhorní planině u Harrachovy a Pančavské louky jsem několikrát za rok, ale ten výhled mne vždy uchvátí. Nejlepší výhled je právě od Mohyly.

Zatím jde vše podle plánu, tělo drží. Rozhodl jsem se, že budu pokračovat dál na Medvědín, seběhnu dolu na Mísečky a pod Kotlem zpět na Dvoračky a do Harrachova.

tady zimuje tetřívek

Mohyla Hanče a Vrbaty

Vrbatova bouda

Medvědín – Horní Mísečky – Kotelní jámy – Dvoračky

Na Medvědíně jsem si zakousl toust, nebral jsem si sebou žádné tyčinky a gely, ale normální jídlo, a seběhl dolu k Mísečkám. Na dohled od Míseček jsem se po zelené vydal pod Kotel. Mám tuto cestu na velmi rád. Když se počasí vydaří, jsou Kotelní jámy uchvatné. A dnes bylo.

Člověk se zde může kochat kouzelnou přírodou, ale také musí zase stoupat vzhůru. No, a tam mi trochu „došlo“, nádrže sil se vyprázdnily. Vyndal jsem druhou půlku pomeranče a zhltnul ji na poslední části stoupání.

Najednou to zase šlo. To jídlo a pití po cestě, obzvláště v tomto terénu a při trasách přes dvacet kilometrů musím lépe vychytat. Jídla jsem měl sebou dost, ale musím to do sebe dostat, ne si jídlo doma dát do batohu, po cestě něco málo sníst a většinu doma zase vyndat. Trénovat se musí vše, i jídlo a pití.

Na Dvoračkách jsem si dal si já i hodinky pauzu. Dvacet kilometrů za mnou, čekalo mne již jen necelých osm kilometrů seběhu do Harrachova.

Okénko bylo v provozu, kdo nejedl měl roušku, lidi se moc nesrocovali, všichni docela dodržovali všechna různá, někdy i pochybná, nařízení.

Dal jsem si kyselo, kofolu a kávu. A vyrazil zpět k dolů do Harrachova. Kyselo v pohodě, káva ok, kofola byla z nouze, raději mám při běhu colu, ale neměli ji.

cesta na dno Kotelních jam

Dvoračky, nový hotel Štumpovka

Dvoračky – Ručičky – Rýžoviště – cíl – – Pivovar

Pauza mi udělal dobře, ale již jsem nic dalšího nevymýšlel. Čas postoupil. Seběhl jsem na Ručičky a dál, po zelený dolů, pokračoval na Rýžoviště a k cetrálnímu parkovišti., to se celkem solidně během dne zaplnilo. Bylo za padesát kaček na den, karty nebrali, jen mince. Veselý pán v budce živě a radostně ( myslím to vážně, stále se smál ) pomáhal lidem obsluhovat automat na parkovné.

Opláchl jsem se v Mumlavě a vydal se na cestu domů.

Ale ne, vlastně, počkat. Bez pár metrů, 28 km cesty a lehce přes tisíc nastoupaných metrů, si zaslouží odměnu. Zastavil jsem se v Harrachovském pivovaru Novosad & syn a zakoupil několik lahví jejich piva ( vyzkoušejte je také, mohu doporučit ). Jedou stále v omezeném provozu, tak nákup z okénka na vrátnici postrádal atmosféru, ale co už. Odměna je v autě, jede se domů.

Jsem moc rád, že jsem vyrazil. Nachytal jsem hodně „déčka“, ruce a oblyčej se opálily. Svaly a plíce dostaly řádně zabrat, oči se mohly radovat z krásy okolo. Další den, kdy jsem nezaběhl svůj osobák na desítce, nešel se proběhnout“ na pohodu“, ale další den, který jsem si parádně užil.

statistiky

Mapa

Pro inspiraci jsem mapu naklikal do aplikace Mapy.cz >>

Projděte si:

Průvodce Českým rájem – TOP10 míst v Českém ráji

Výběr TOP10, ale nejde jen seznam deseti hradů, určitě se dozvíte více. V okolí každého místa jsou další zajímavé památky, přírodní zajímavosti nebo jinak inspirující místa.

Berte tento výčet TOP10 míst v Českém ráji jako průvodce Českým rájem. Přidám i další praktické info a další tipy na výlety po celé oblasti Českého ráje.