“U kapličky zastavte.” volá Roman, vedoucí výpravy, do šrůdlu běžců a běžkyň stoupajících z Pece nahoru na hřebeny Krkonoš.
Kaplička v Obřím dole pod Sněžkou připomíná přírodní katastrofu z 29.7.1897, kdy mohutné deště uvedly do pohybu zemní laviny – mury, které přímo v Obřím dole usmrtily 7 jeho obyvatel.
“Kdo vyběhne výše, něco vyhraje. Když přejdeš do chůze, končíš. Jdeme na to. Start.” Roman odstartoval náš interní závod, po modré turistické, stoupákem Obřím dolem do Obřího sedla u Slezského domu, je to 2,6 km s převýšením asi 450 metrů.
Jsme dva kilometry od chalupy, první velký stoupák na naší sobotní trase a už blbneme na stezce. Skvělé, nejvíc. Je mlhavo, chvilkami se hustá mlha změní na drobný, ale hustý déšť. Sem tam do nás udeří poryv větru. Přesto mám pocit, že ze mne teče pot, a ne dešťové kapky. Kšilt čepice slouží jako velmi dobrý okap.
Já dal necelý kilometr, někam k první serpentině. Máme před sebou ještě dost kilometrů není třeba se vyčerpat hned na začátku. Ještě si zaběháme dost a bude to velká zábava. Ostatně, o tom byl celý víkend. Běh, hory, kamarádi a zábava.
Běžecký kemp, Krkonoše 2022
Soustředění, kemp, setkání s kamarády na stejné vlně? Je jedno, jak se to nazve. Díky Romane, že jsi to dal dohromady.
Roman Chládek je svými kempy je v komunitě ultratrailových běžců pověstný a já jsem rád, že jsem se do této skupiny přimotal.
Pátek
Penzion Javor (Penzion – Penzion Javor – Ubytování Krkonoše) v Peci pod Sněžkou byl na víkend 21.-23.10. náš. Během pátečního odpoledne se jsem se postupně sjížděli, chvilku po páté byl v časovém rozpisu první výběh. Vzhledem k tomu, že chvilkami silně pršelo, běželo se s čelovkami, , nebyli jsme v plném počtu, večeře byla nahlášena na sedmou a čekal nás úvodní večer, šli jsme vyklusat jen k chatě Jelení louky. 3 km tam a 3 zpět a prvních sto padesát výškových metrů. (I když původně byl naplánovaný asi 10 km okruh) Taky první pivo, mají tam Sněžku z pivovaru Pecka. Dobré to bylo. Výběh i to pivo.
První výběh a také první testování bot. Sebou jsme měli testovačky od Salomon a Inov-8, které nám zařídil Michal Dobiáš z Trailpointu. Další den se při dlouhém běhu také testovali běžecké vesty Instinct, ty nám zapůjčil Petr Hasman z Runature.cz. Vestu Instinct mám svou, je skvělá a mohu jen doporučit, a tak jsem při pátečním a nedělním běhu jen otestoval boty Salomon PULSAR TRAIL. A musím říci, že se povedly, ale o nich se více rozepíšu v samostatném článku.
Po páteční večeři se hned rozjela zábava. Veselé, dramatické i velmi upocené historky z různých závodů u nás a zejména po horách po celé Evropě, byly hlavní náplní večerních debat. Samozřejmě se přidali drby z běžeckého zákulisí. Do Pece se totiž sjelo mnoho běžců, kteří se pravidelně účastní ultratrailů v Alpách a jinde po Evropě. Jejich historky a zkušenosti jsem nasával celý víkend.
Nebudu úplně zacházet do podrobností. Co se stane a řekne na horách, zůstane na horách. Bavili jsme se úžasně a kdyby se v sobotu nešlo na delší výběh, sedíme tam do teď.
Sobota
Sobotní ráno, snídaně za stálého sledování meteorologického radaru a další příjezdy běžeckých kamarádů. Jsme kompletní. Teď se jen správně obléknout a vyrazit. Čeká nás 35 km s převýšením cca 1500 m. Podle předpovědi bude relativně teplo, ale mlhavo, místy sprchne. Na odpoledne se můžeme těšit na vyjasnění. Vše se splnilo, jen to vyjasnění přišlo až po doběhu.
Některé výhledy a Sněžka, nám zůstaly skryté za hustou mlhou. Přesto všechno se běh vydařil. Trasa byla skvěle naplánovaná. Po doběhu jsme nenapočítali žádné ztráty po zabloudění, jen jeden z nás, bohužel, si z běhu, krom zážitků, přinesl naražené rameno a zadek, po pádu na stezce.
Krkonoše, Maly Staw
Trasa byla následující:
Pec pod Sněžkou – Obřím dolem nahoru ke Slezskému domu – po černé do Polska, na rozcestí Biely Jar – po žluté k chatě Strzecha Akademicka – a dál po modré k chatě Samotnia u Malého Stawu – u rozcestí Schronisko na Starej Polanie jsme se napoji na žlutou a po pár set metrech hned na zelenou, směr Špindlerova bouda – od Špinledlerovky dolů po žluté, k Boudě u Bílého Labe. Po modré jsme vystoupali k Luční boudě, odtud po červené k Výrovce a boudě Na Rozcestí. Koncem již byl nadohled. Následoval poslední seběh, po zelené do Pece. (mapy všech tras a odkazy gpx ke stažení najdete na konci článku)
Po cestě jsme se občerstvili skvělou zelnačkou a doplnili tekutiny na Boudě u Bílého Labe.
I přes to, relativně nepovedené, počasí se sobotní long dost povedl.
Po doběhu už to šlo dál v rychlém sledu. Doplnění tekutin, sprcha, káva, večeře a večerní zábava. Ta sobotní večerní zábava byla ještě o něco bouřlivější než ta v pátek, dokonce přišel i známý reprezentant v judu František Koudelka. Historky z běžeckých závodů a výzev jen z každého sršeli a když se přidali zážitky z podobných setkání a kempů …, no v televizi by před to dali hvězdičku, možná dvě. Ale raději opět nebudu zacházet do podrobností, že?
Neděle
V neděli po snídani jsme vyrazili na poslední kratší společný výběh po okolí Pece pod Sněžkou. Celkem se nám povedlo za víkend přes padesát kilometrů a přes dva tisíce nastoupaných metrů.
A pak už jen loučení a cesta domů.
Za mne: bylo to skvělé! Jsem velmi rád, že jsem mohl poznat celou tu partu lidí, která se v Chatě pod Javorem sešla. Martina Jora, Tomáše Klimšu, Evu Pončovou a další a další skvělé běžce a lidi.
Díky všem.
Speciální poděkování patří Romanovi Chládkovi, který to vše dal dohromady a bez chyby vše zorganizoval a Patrikovi, který se o nás ty tři dny luxusně staral.
Odkazy:
Mapy jednotlivých tras
Pátek
Původně plánovaný okruh, nakonec zkráceno jen na výběh na Jelení louku a zpět.
délka: 9,7 km
převýšení: cca 400 m+