Jak jsem se začal otužovat

Kdyby mi to někdo vyprávěl před půl rokem, tak bych mu to nevěřil, zkrátka příběh, který se nemohl nikdy stát. Já, který, pokud si dobře pamatuji, si před lety, na letní dovolené na Mallorce, stěžoval, že moře je studené (vedro k padnutí, vzduch ve stínu přes třicet, moře 25 stupňů), se nyní dal na otužování.

A začalo to celkem nevině. Ani žádná sázka nebo něco podobného v tom nebylo. Otevřeli u nás rekonstruované koupaliště, přírodní biotop, letní teploty se celý červenec držely vysoko a já hledal doplněk k běhání. Plavání je prý ideální. Tak proč ho nezkusit, že?

Ke konci července jsem začal, vždy k večeru, když lidi odcházeli domů, chodit plavat. Nic velkého. V padesáti metrovém bazénu jsem to pár krát otočil. Někdy 500 metrů, někdy kilometr a běžel jsem domů. Stal se z toho pěkný zvyk. Jak jsem sledoval ostatní, nebyl jsem sám, kdo měl podobný nápad.

Pomohlo pěkné podzimní počasí 

V těch letních vedrech jsem také začal s pravidelnou ranní studenou sprchou. Smýt pot z nočního válení pod dekou a příjemně se nabudit do nového dne. Proč, ne? A v těch vedrech to bylo skutečně, i když studené, tak příjemné.

Zvyk se studenou sprchou mi zůstal i v době, když už šly teploty níž, a léto se přehouplo do podzimu. Stejně tak jsem i celý srpen, a pak i září, chodil dál do biotopu plavat. Jen, jak se voda ochlazovala, jsem ubíral metry v bazénu a minuty ve vodě.

Včera (10.11.2022) jsem vydržel již jen něco přes osm minut, teplota vody byla lehce pod 9 stupňů, vzduch byl teplejší, okolo třinácti, ale bylo krásně slunečno. Ano bylo krásně slunečno, ostatně jak skoro celý podzim, od září až do teď.

Myslím, že hlavně to krásné počasí mi hodně do začátku otužileckého máčení těla ve studené vodě dost pomohlo.

Další motivací je pro mne také to, že se na plovárně v biotopu, začala scházet poměrně velká skupina podobných nadšenců. Zkušených otužilců i začátečníků. Vyměnili nedalekou řeku Jizeru, za komfort plovárny. V podstatě nikdy jsem tam zatím nebyl sám, a navíc většina, i z těch zkušenějších, se ráda podělí o své zážitky se studenou vodou a otužování. Tak také postupně po celý podzim sbírám různé praktické informace a doporučení k otužování a k chladu obecně.

Knížní info o otužování 

Za hledáním informací o otužování jsem šel i dál, na radu ke skutečným odborníkům. V knihovně jsem si půjčil knihu Chladová terapie od Libora Mattuše, kde je vše, skoro jak v nějaké učebnici, přehledně popsáno.

Možná se ptáte: Ale proč jsi nečetl Wim Hofa, Ledového muže, tu ikonu ledové vody a mrazu? No možná právě pro to, tu ikonu, toho, který je všude zmiňován, hned jak se objeví ve větě led a otužování. A musím říci, že jsem ji četl, tu knihu Wim Hof, Ledový muž, mám ji doma. Obdivuji, co Wim dokázal, ale jak jsem knihu četl, přišlo mi, že je to jen takové: Ha, to je extrém. Nepřišla mi do ruky ve správný čas a Wim, jako člověk, poté, co jsem si sháněl o něm další informace, mi moc nesedl. Poměrně dlouhou dobu jsem ráno praktikoval to jeho dechové cvičení, ale asi jsem to dělal nějak chybně, nezanechalo to na mě valného účinku.

Kdežto Libor Mattuš na mě, s jeho přístupem k otužování a chladu, působil tak nějak přirozeně. V jeho podání otužování nevyznívá tak senzačně a extrémně, i když například celotělový ponor do ledové vody, anebo zimní pochod na Sněžku v oblečení jen do půl těla, extrém je, ne, že ne. Ve své knize představil Libor Mattuš širokou škálu možností, jak s chladem pracovat. Od nošení méně oblečení, po máčení rukou a nohou ve studené vodě, přes ledové sprchy až po koupání a ponor do zamrzlé kádě nebo rybníku. Prostě a jednoduše: Každý si vybere. Jde se postupně, žádné hrr a hned vysekávat díru do ledu.

Recenzi na knihu Chladová terapie najdete zde: Recenze knihy Chladová terapie

Projděte si také článek s přehledem knih o otužování: Přehled: Knihy o otužování

Co mi to přineslo? 

Co mi to přineslo? Ano, tohle jsou, spolu s „Proč to dělám?“, základní otázky mého ledového snažení. Otázku jsem dostal v komentáři u jednoho otužileckého stories na IG.

Otužování má mnoho benefitů pro lidské tělo, namátkou například: 

• Zlepšení metabolismu
• Posílení imunitního systému
• Regenerace
• Zlepšení psychiky

O každém z těchto bodů by se dalo napsat několik článků, pro ilustraci přidávám odkazy na tři z nich:

• codeoflife.cz/telo/chlad/prinosy-chladove-terapie-pro-nasi-psychiku
• martin-schmiedl.cz/ledove-koupele-a-vliv-na-regeneraci-a-rust-svalu
• aktin.cz/hneda-tukova-tkan-dokazeme-diky-ni-lepe-hubnout-a-jak-ovlivnuje-otuzovani

Já na sobě zatím moc necítím to posílení imunity nebo lépe řečeno, je to nejméně viditelné. Podobně tak zlepšení metabolismu, protože i stále dost běhám a cvičím, tak nějak se vše navzájem podporuje. S trávením moc problémy nemívám, ale po chvilce plavání v ledové vodě mám hlad vždy. Ne vážně, zde to chce trochu trpělivosti a nechat tomu trochu čas, měsíc ledových koupelí vše nastartuje, ale musí se vydržet, Michale.

Kde ale pozoruji, již teď hned od začátku, velkou změnu, je ta psychika a mohu potvrdit i tu regeneraci.

Nejdříve k té regeneraci. Ponořit se do studené vody po nějakém delším běhu, je skvěle osvěžující. V případě, kdy jsem po běhu (řekněme hodinu a více), šel do studené vody, se tělo „vzpamatovalo“ výrazně rychleji, než když jsem do studené vody nešel, při podobné zátěži.

Ale úplně největší přínos vidím ve vlivu na psychiku a na boj se „štěkajícím černým psem“. (Takto prý nazýval Winston Churchill své návaly deprese. Myslí, že to přirovnání je velmi trefné, já si rozlišuji štěkajícího psa, což je blbá nálada, smutek, pláč, lítost a kousajícího psa, to už plně depresivní stav, poznal jsem již, bohužel, oba)

Ponoření do studené vody pro mne znamená absolutní osvobození od všeho, platí to i při studené sprše, kdy se sprchuji komplet, včetně hlavy. V tom momentě nemyslím na nic, vše je na ten okamžik zapomenuto, vše je odhozeno pryč. Jen já a můj dech. Úžasný moment, jen čistá přítomnost, teď a tady.

Druhým aspektem na mou psychiku a tělo je, a to zejména u ranní studené sprchy, probuzení a nabuzení. Je velký rozdíl mezi dopolednem, kdy jsem ráno byl pod studenou sprchou a kdy terapie chladem nebyla.

Třetím plusem je posílení sebevědomí. Já to dokážu. Je to ku..vsky studené, ale dám to.

Jak dál s chladovou terapií

Nechávám tomu volný průběh. Schválně jsem nepoužit slovo otužování, protože pod chladovou terapií vnímám více možností, jak s chladem, zimou a ledovou vodou, fungovat a pracovat než, když se řekne jen otužování, tedy studená voda a led.

Studená sprcha, ponor, plavání ve studené vodě, chodit méně oblečen při nižších teplotách, … . Možností je mnoho.

Jestli vydržím, až do zimy a přes celou zimu, stále chodit na plovárnu a nořit se do studené vody, nevím. Každý stupeň je pro mě nový rekord. Každá minuta ve studeném bazénu je zkouška pro mé tělo a mou mysl. S každým ponořením bojuji sám se sebou, překonávám sám sebe.

Sem a tam na sociální sítě něco nasdílím, protože mám ze svého výkonu radost a každé srdíčko pod příspěvkem je dobrá motivace. Ale nesoutěžím s ostatními instagramovými otužilci, nehoním žádné časové rekordy v ledové vodě. Otužování a celou chladovou terapii beru jako velmi osobní a nevhodnou k porovnání.

Na plovárně potkávám mnoho podobných nadšenců. Většinou nikdo neřeší jak kdo dlouho, ale jaké máš z toho pocity, jak ti je. Navzájem si poradíme a povzbudíme. To mne také dost motivuje.

Sprchování je jednoduší, nikam se nemusí, ráno se vleze pod sprchu a otočíš pákou na studenou stranu. Je to méně časově náročné a samozřejmě i pohodlnější. Tam mám jasně daný cíl: to prostě musím vydržet.

Zároveň, k té ledové vodě, zkouším nosit menší vrstvy oblečení, než jsem byl zvyklí. Přijde mi, že to celé tak nějak funguje a už trochu vnímám lepší toleranci ke chladu, při běžném pohybu venku i doma, kde jsem letos trochu stáhli topení a snížili teplotu v domě.

Tak to jsem byl já, studená voda, chlad, terapie, černý pes a otužování.

to be continued, coming soon

Knihy o sportu, naše tipy:

Výživa | Zdraví | Životopisy | Fitness | Běhání | Jóga