Report: Ještěd 24 Summer 2023

24 hodin, na které jen tak nezapomeneš! To je heslo 24hodinnového závodu na Ještědu, krásném kopci nad Libercem s ikonickou stavbou na vrcholu. 10,5kilometrový okruh s cca 600 metry převýšení a je jen na tobě, kolikrát si to dáš.

Letos jsem byl na letní edici Ještěd 24 podruhé a zkušenosti z loňska se hodily (více o závodě v roce 2022 zde). Letos se sešla v závodním depu a zázemí skvělá parta. Mnoho a mnoho různých známých a běžeckých kamarádů. Navíc jsme se vzájemně podporovali, fandili a motivovali s holkami z týmu Ultrafungirls. Holky běžely úžasně, v týmech mezi ženami vybojovali třetí flek, k tomu všemu mi stále fandily a hnaly mě do dalších kol.

Moc děkuji holky, byly jste úžasně skvělé!

ultrafungirls před startem

Jak závod probíhal

V loňské roce jsem měl Ještěd 24 jako svůj hlavní závod, letos jsem se přihlásil později, šel do závodu bez očekávání. Prostě si ho pořádně užít, zakousnout se do toho krásného kopce a užít si atmosféru v depu. Uvolněně, a přesto se povedl parádní výkon, se kterým jsem moc spokojený.

1. Kolo – nesmím se nechat strhnout. Nechal jsem se strhnout, ale běželo se parádně, skvělé kolo.
2. Kolo – změny tlaku, změny počasí, jasno, dusno, na hovno, hrozné kolo, já chci domů, do Podolí do lékárny.
3. Kolo – zase změna, k lepšímu, běží to.
4. Kolo – stále to běží, těším se do depa na kávu. Měli tam dobrou, pomohla.
5. Kolo – jde to stále dobře až překvapivě, na to, že už mám za sebou horský maraton a přes dvojku převýšení. S nadcházejícím večerem je i teplota vzduchu příjemnější. Okruh dobíhám s Luckou z Ultrafungirls.
6. Kolo, stmívá se, na vrcholu Ještědu jsem včas na nádherný západ slunce, na tzv. zlatou hodinku. Dobíhám už za svitu čelovky. Dávám si delší pauzu. Těch první šest kol bylo perfektních, alespoň, když se na to takhle zpětně dívám, rozjetý to mám parádně. Za odměnu se pořádně najím, těstoviny jsou výborné.
7. Areál depa se vyprázdnil, hodně lidí šlo spát, pár jednotlivců stále brousí stezky na Ještědu a sem tam se kolem nich mihnou rychlíci ze štafet. I holky z teamu Ultrafungirls do toho pořád řádně šlapou. Po pauze to šlo překvapivě dobře s ohledem na naběhané kilometry a již nastoupené metry.
8. Po sedmém kole jsem v depu nikoho známého nenašel, tak jsem hned vyrazil na další. Už mi to nechutná, obzvláště seběhy bolí.
9. Trochu delší pauza v depu a vyrážím vstříc počínajícímu svítání, na kopci to je velká nádhera. Prožívám silné emoce, zamáčknu slzu a belhám se dál. Po rovině to ještě běží, do kopce mohu jít, ale z kopce, kopce nic a bolí to.
10. Cíl se blíží. Delší pauza v depu a už za jasného slunce a zase vzrůstající teploty jdu podesáté nahoru. Potkávám běžeckého kamaráda a ty dvě hodiny prokecáme. Ale uteklo pěkně. Desáté kolo, mám stejně jako v loňské roce, a dokonce jsem to stihl skoro o hodinu rychleji. Nicméně stehna, jejich přední část, jsou na kaši. Rozhoduji se o ukončení.

Dal jsem deset kol za 20:26:41.9. A čekám, na jaké umístění to vyjde, chvilku jsem by prý v průběhu závodu i na sedmém místě, ale teď je na trase ještě moc lidí. Nakonec je z toho skvělé 13. místo. Jsem nadšený.

Po doběhu se jdu odměnit do občerstvovací zóny a fandím holkám v jejich neutichajícím úsilí a boji o bednu. A zadaří se, nakonec jsou na třetím místě, na trati byly a jsou úžasný! Velká gratulace. Radostný taneček, šampáňo, objetí, loučíme se a rozjíždíme se domů.

 Díky všem za krásná setkání a vzájemná povzbuzování na trase a v depu.

Měl jsem jít 11. kolo?

Častá otázka, když jsem skončil relativně brzo, byla, proč jsem nešel ještě další kolo. Co jsem se bavil i s dalšími závodníky a závodnicemi, kteří podobně brzy skončili, řešili toto v sobě a dostávali také podobné dotazy. 

Jak jsem to měl já? Že půjdu deset kol jsem se rozmýšlel asi od sedmého kola, možná i dříve, i když mi to ještě běželo. Úplně to poslední konečné padlo před tím, než jsem vyrazil do desítky.

Hlava nastavená na poslední kolo, tělo připravené, že to jedno kolo ještě dá. 

Proč už jsem tedy nešel? Nohy v sebězích dostávaly hrozně zabrat, přední část stehen a holeně už bolely, byly na kaší, jak se říká, a přišlo mi, že už jdu přes závit. Bojím se větších zranění. Podle toho, jak jsem pohyboval večer po závodě a jak mne bolely nohy následující ráno, jsem za to rozhodnutí rád.

Ušel bych? Asi ano. Kdyby to nebyl okruh a 24hodinovka, ale normální závod, kde bych měl ještě před sebou deset kilometrů a jeden kopec, ušel bych to? Asi ano, šel bych.

Ale to je jen takové bych, kdybych. Každý jsme jiný, každý si o tom může myslet své, ale…

Rozhodnutí padlo, bylo to moje rozhodnutí, já si za tím stojím, jsem s ním spokojený a víc už bych se k tomu nevracel.

Organizace

Organizace závodu byla velmi povedená. Já osobně jsem nezaznamenal výraznější chybu v organizaci, v zázemí nebo na trase.

Ale pozor. Vlastně ano, jednu mám. Na občerstvovačce měli Pepsi, a ne Coca Colu. Jsou věci, které fungují a jsou náhražky, které nikdy nemohou plně nahradit etalon v kategorii, nahradit originál. Takže jedině Cola,rozumíme si, ne? Pepsi není Cola. No, nic není dokonalé.

Ne, dělám si legraci, taková prkotina, že? Ale

Colu, pijeme Colu
Není to náhoda že u jednoho stolu

Colu, pijeme Colu
Colu, pijeme Colu
Colu, pijeme Colu
Colu, pijeme Colu

ehm.

Jinak depo parádně zásobené, jídlo chutné, káva výborná. Závodní kolo po stezkách okolo Ještědu bylo výborně značené, nešlo sejít z trasy, když Chata na Pláních nebo nějaké veselice na Ještědce s hudbou po celou noc, lákaly k návštěvě, ne že ne.

Zábava v depu byla po celou dobu závodu. Možná to někomu vadilo, ten hluk, ta hudba, ale závody na Ještědu jsou tím známé a je třeba s tím počítat.

Organizátoři prostě dělají vše, aby se závodníkům dobře závodilo a zároveň vytváří kolem závodu show. Pojímají závod jako velkou party. Hele proč ne, když jim to funguje. Každý v podstatě dopředu ví, díky sociálním sítím, do čeho jde. Že je někdy nějaký vtípek trapný, tomu se asi nejde úplně vyhnout. Chtějí ze sebe dělat šašky? Klidně ať dělají, je to jejich styl. Myslím, že se zábava a závodění se o víkendu skvěle doplňovaly.

A na závěr trocha statistiky a čísel

Co ukazovala časomíra

Průběh závodu z pohledu mého čipu.

ČASY KOL

  Což mi nakonec vyneslo třinácté místo mezi muži, z 96 ve výsledovce. Spokojený já! 

Vybavení

Celé jsem to odběhl v Hoka Speedgoat 5. a úplně bez problému, bez ztráty kytičky. Podržely mne a s chodidly a prsty na nohou, resp. Puchýři jsem neměl žádné problémy. Ponožky jsem měl Decathlonu. Kraťasy Crazy Idea, stejně tak triko.

Do kopců jsem na podporu využíval hůlky Fizan. Pití a jídlo jsem nosil v lehké běžecké vestě Instinct, 7 litrů. 

Jídlo a pití 

Trochu alchymie při dlouhých závodech. Hned od prvního kole jsem ale do sebe něco tlačil. Prvních šest jsem jel na tyčinky a gely. Tyčinky jsem měl PowerBar, Penco a Maurten, gely jedu Maurten. V druhé polovině závodu, od nočních okruhů jsem navíc v depu něco normálního snědl. Od malých kousků ovoce (banán, meloun), přes kousky chleba se sádlem a škvírkami, po štrúdl nebo tvarohové buchty. Dal jsem si taky, při jedné delší pauze, těstovinový salát.

K pití vodu, ionťák, které jsem doplnil o džus a nealkoholické pivo. Jo, dal jsem si tu Pepsi, ale víš jak, Cola je Cola.

Žaludek na to reagoval bez výraznějších výkyvů.

Velmi pomohla pumpa se studenou vodou u Chaty na Pláních, pravidelná osvěžující zastávka v druhé polovině závodního okruhu.

Co k tomu dodat?

Určitě ještě znovu pogratulovat a poděkovat holkám z týmu Ultrafungirls. Díky, byly jste skvělé, úžasné!

Rád jsem potkal všechny běžecké kamarády, všem to parádně běhalo.

Ještěd je nádherný kopec, doufám, že ho minimálně 14 dní neuvidím. A proto jedu o víkendu raději do Krkonoš, protože #behejkopce.

Ahoj někde na stezce. Díky a mějte se moc fajn.