Nechal jsem se k tomu trochu vyprovokovat. A při pohledu zpět, teď v teple domova, když píšu tyto řádky, musím říci, díky za to!
Vítejte u krátkého reportu ze závodu Trailová Závist.
Nedělní ráno, káva se vaří, ovesná kaše bublá v hrnci na plotně, termoska na čaj připravena, všechno se vaří, vše je v klidu a pohodě, skoro ybch řekl, že je to až podezřelé. I venku je počasí v pohodě. Sice slibovali kalamitu, ale u nás je jen poprašek. Na horách prý něco napadlo, tak první nedočkavci vyrazili do front k vlekům a lanovkám, kde okusili první sníh. Je 11.prosince, Světový den hor, který vyhlásila OSN, tak volba, jet na hory, byla určitě správná. Já si ale na dnešek vybral jinou cestu, jiný cíl. Zvole u Prahy a Trailovou Závist.
Závod v běhu na zhruba 16,9 km, v oblasti divokých strání a zařízlých dolin nad řekou Vltavou. Ve zbytcích hlubokých lesů, kde se v dávných dobách proháněli Keltové.
Více info na webu: trailovazavist.wordpress.com
Organizace, trasa, a tak nějak vše okolo závodu
Vše klapalo, vždy s úsměvem a na pohodu. Jednoduchá registrace pře web, příjemná registrace a vyzvednutí čísla na místě.
V klubovně to příjemně sportovně vřelo, start se rychle blížil. Předstartovní rozprava.
10, 9, … 3, 2, 1, start a jde se na to.
Trasa velmi pečlivě značená. Navigace v hodinkách nebyla nutná.
Kdo tu trasu vymýšlel a poprvé proběhl a namapoval, měl na sobě kouzelné trailové boty. Ta trasa, to je poklad. Tedy nechtěl bych ji běžet posypanou sněhem a zledovatělou, ale v neděli bylo ideálně. Sněžení teprve vyselo ve vzduchu, tak jsme si tu trialovou krásu mohli vychutnat naplno.
Kopce nahoru dolů, úzké stezky, brody přes potok, serpentiny ve skalách, kameny a bláto. Trasa krásná, ale celkem náročná. To mají trailový mazlíčci rádi.
V cíli na každého čekala sladké překvapení, perníková medaile. A vývar, na ten nesmím zapomenout. Silný hovězí nebo zeleninový vývar od Siláka (www.vyvarsilak.cz). S tím vývarem, to je trefa do černého, zahřeje a posílí. Určitě vyzkoušejte, třeba i ten od Siláka, fakt dobrý.
Jak se mi běželo
Skvěle, zadýchaně, rychle i utahaně, mokře a blátivě. Bláznivý profil trasy a rozmanitý povrch stezek nedaly žádný metr závody, i ten z kopce, zadarmo.
Závist tě dokonale prověří. Stálé soustředění je nutností. Pár závodníků si záludnost vyzkoušelo na své kotníky a kůži trochu drsněji.
Cíl byl dát to pod 1:45, a to se povedlo. Na to, že jsem zde byl poprvé, říkám: spokojenost. Nebudu rozebírat své zdravotní neduhy nebo se na ně nějak vymlouvat, jen musím řic, že mne docela překvapilo, jak natažený prsní sval dokáže potrápit i při běhání.
Co dodat? Boty, nesmím zapomenout na boty. Sebou jsem v autě tři páry různých trailovek. Při registraci jsem pozorně sledoval nohy příchozích a koukal co obuli. Nakonec jsem zvolil Hoka Speedgoat 4. Sice už jsou dost jeté, ta tisícovka je na nich znát, ale vzorek mají slušný, vím jak a na čem drží. Volba se vydařila, nikde jsem zbytečně nebruslil.
Rád bych se na Závist ještě jednou vrátil, ty traily si o to hlasitě říkají.