Po Laveredu na konci na června a v červnovém zúčtování jsem ohlásil: The Road to Chamonix begins. No, řekněme si to upřímně, ta cesta je taková divná a rozpačitá. Nějaký pohyb jsem udělal, ale že by se jednalo o nějaký cílený trénink nemůže být ani řeč.
Po Lavaredu jsem měl strach z další motivace. To někdy po splnění cíle a zaběhnutí velkého závodu přijde. Splnil jsme si velký cíl a sen, byl jsem na vysněném závodě a v horách, kam jsem se chtěl vždy podívat. Ale naštěstí Chamonix, to ještě o další level výše a více. Tady motivace nechybí, spíše naopak, mohl bych ji rozdávat.
Bohužel, za vše to plácání se v tom, může noha, konkrétně plantární fascie. Stále zlobí. Jednou je to lepší, jednou horší, ale naštěstí křivka zlepšení jde k tomu lepšímu konci.
Při pohledu zpět, jsem úplně pustit červenec, hlavně běžecky k vodě. Vykašlat se úplně na běhání. Možná by vše bylo vyléčeno rychleji, ale nedalo mi to. Jednak jsem něco pořádal a nechtěl jsem chybět.Za druhé Chamonix je za dveřmi a nevěděl jsem, zda mne výpadek nesrazí. Naštěstí jsem v ke konci července ometl kolo od pavučin a udělal na něm pár kilometrů a řekněme, vytrvalostních tréninků.
Zde jsou tedy čísla za červenec.
Červencové statistiky
celkem
- vzdálenost: 389.5 km
- čas strávený všemi aktivitami: 35,56 m
- nastoupené metry: 5577 m
běh
- vzdálenost: 123,2 km
- nastoupené metry: 2354 m
kolo
- vzdálenost: 260,65 km
- nastoupené metry: 5577 m
plavání:
- vzdálenost: 5.65 km